Kritické rozhledy

Jurij Lotman, tartuská škola a film

Jedním z nejvýznačnějších rysů sémiotiky pěstované v tzv. tartuské (či tartusko-moskevské) škole se stal soustavný zřetel ke kultuře jako mnohotvárnému celku; znakové systémy a sémiotické akty jsou nahlíženy jako navzájem propojené součásti sémiotického univerza, které vůdčí představitel školy Jurij Michajlovič Lotman nazval sémiosférou. S tím pak souvisí charakteristická multidisciplinárnost, jejímž protějškem je dobře patrná snaha zkoumat konkrétní témata jako složky komplexu projevů kultury.

Exotika

V edici Strukturalistická knihovna vyšel na konci roku 2003 šestnáctý svazek s názvem Exotika. Výbor z prací tartuské školy. Od autorů této školy již vyšlo několik českých či slovenských překladů. Záslužný byl Hamadův doslov k jeho vlastnímu překladu Lotmanovy Struktury uměleckého textu, autor se v doslovu věnuje recepci Lotmana u Červenky a Jankoviče (Štruktúra umeleckého textu. Bratislava 1990); zmínit bychom měli také oba Glancovy doslovy k prvnímu a k přítomnému výboru (první nesl název Tartuská škola.

Komplementarita a slepá místa angloamerické a české bohemistiky (Obraz moderní české literatury v anglojazyčných publikacích; výběrový stručný nástin)

Pohled zvnějšku a zevnitř se mnohdy zásadně liší, ve svém součtu však mohou skýtat komplementaritu a obraz celku. Lze říci, že to je do značné míry případ toho, jak je vnímána a popisována česká literatura v domácím kontextu, a jakým způsobem je nahlížena z anglosaské perspektivy.

Dějiny české literatury 20. století v němčině

V nakladatelství pro literární vědu a jazykovědu Edition Praesens v Rakousku vyšla před nedávnem monografie Geschichte der tschechischen Literatur des 20. Jahrhunderts Jiřího Holého. Jde o překlad autorových kapitol k dějinám moderní české literatury, tvořících součást rozsáhlejší publikace Česká literatura od počátků k dnešku (Praha 1998, 2. vyd. 2002). Pro německé vydání byl původní text přepracován, některé kapitoly (zejména Poezie přelomu století a Německá literatura v českých zemích) byly rozšířeny, text opatřen vysvětlujícími poznámkami pro německé čtenáře.

Obrozenské vlastenectví a nacionalismus

Výskum epochy národného obrodenia patrí už tradične k fundamentálnym a najčastejšie spracovávaným témam českej historiografie.

Kosmos Anthropos aneb návrat (zapomenutého) těla

Často vidíme zakrnělá těla, těla, která jsou pouze naznačená jako panáčci z čárek nebo jsou prázdnými slupkami, těla, která dole ztrácejí kontury, ústí do čáry, těla, tenká a malá pod všemocnými hlavami.
Ch. Schachtner[ová]: Geistmaschine (1993)

Deleuze: jazyk a tělo

Je zřejmé, že Deleuzovu esej (1967) je možné číst jako kritiku pojmenování – pojmu – vydělení: existuje něco, co ještě nemá jméno, je před jménem, výkladem, vydělením. Masochovy texty už začínají pojmenovávat, vydělovat, ale „Masoch [ještě] mluví jazykem, v němž se folklórní, historické, politické, mystické a erotické, národní a perverzní úzce propojují a vytvářejí jednu mlhovinu, skrývající údery bičem“ (12), a sám je v rámci této „mlhoviny“, příznačné podle Deleuze pro 19. století, dlouho čten – jeho psaní má úspěch, nepohoršuje, nezaráží.

Oběť, spotřeba, psaní

…ich bin auf der Flucht
vor aufgebrachten Massen
quer durch die Wildnis
am Ende angekommen
warte lange schon am Eingang
stumm und ohne Plan

Kritik a interpret Přemysl Blažíček

Soubor Blažíčkových textů Kritika a interpretace, připravený s mimořádnou péčí Michaelem Špiritem v nakladatelství Triáda a zahrnující celé spektrum literárněvědných žánrů, je mimořádně významný ve více ohledech, chtěl bych zde však zmínit jen dva hlavní.

Smysl konečnosti (Glosy ke knize Pavla Kouby)

A on jak ten, jenž ví dost o člověku,
Mi odpověděl: „Těch zmatků se zbav
A strach umrtví, jsi zas v jeho vleku.
Jsme na místech, kde spatříš teskný dav,
Dar rozumu zmařil houf nedouků,
Je žalostný ten zástup prázdných hlav.
Nato sevřel mi povzbudivě ruku
a usmál se a dál mne odváděl
Do útrob tajemství a změti zvuků.

Dante Alighieri: Božská komedie

Stránky