–sse–

Kam však uteče naše štvaná moderní Helena, když staré nebe se zhroutilo a nové je dosud uzavřeno její nevědomosti a zaostalosti? Vyšplhá se k němu po těch zdánlivě tak svévolně pohubených mužských tělech, nebo se s nimi zřítí v záhubu? (Buzková 1925b, s. 250)

A on jak ten, jenž ví dost o člověku,
Mi odpověděl: „Těch zmatků se zbav
A strach umrtví, jsi zas v jeho vleku.
Jsme na místech, kde spatříš teskný dav,
Dar rozumu zmařil houf nedouků,
Je žalostný ten zástup prázdných hlav.
Nato sevřel mi povzbudivě ruku
a usmál se a dál mne odváděl
Do útrob tajemství a změti zvuků.
Dante Alighieri: Božská komedie

PRAHA

Pokud o ženě není možno říci, čím je, možná by tomu bylo jinak v případě matky, neboť se jedná o jedinou funkci „jiného pohlaví“, které můžeme s jistotou připsat existenci. Nicméně i zde zabředáme do určitého. – Především žijeme v civilizaci, v níž je posvěcené (náboženské nebo laické) zobrazení ženství vstřebáno do mateřství.