Retrospektiva

Religiozita v díle Anny Pammrové

Samota podněcuje reflexi, proto pravil bůh k Adamovi, že není dobře člověku býti samotnému. Jak ale utéci té samotě? Lidé jako my budou vždy osamocení, protože bohové jim napsali do kolébky osudné slovo: originál.
Pammrová 1893

Zápisky nečitelné (úryvek)

_1 Tyto dny dostal se do mé ruky – jako větrem přivátý – vytrhnutý, zmačkaný list Katechismu římsko‑katolického.

Dříve již tázala jsem se, proč řeckému slovu „Katho“ bylo předstrčeno „římsko“? Stránka, na níž můj zrak bezděčně utkvěl, připomněla dobu dětství, kdy nuceně odříkávala jsem „Sedmero hlavních hříchů“. Sleduji další řádku a myslím si: proč právě sedmero?

Ve stopách KHM

V rozsáhlé tvorbě Růženy Grebeníčkové (1925–1997) zaujímají práce o K. H. Máchovi výjimečné místo. Mezi studiemi a recenzemi, věnovanými od roku 1947 francouzsky, česky, rusky a německy psané literatuře s monografickým a zejména srovnávacím zřetelem, představují máchovské analýzy výraznou konstantu ve třech ohledech: (1) zájem o Máchovo dílo trvá od raných prací z let 1952–1954 o tzv.

Cesta pěšky na jih

Leželi (nahoře!) za Lambachem

Čtvrtý den cesty od hranic začíná po obědě před Lambachem pršet. V drobném dešti projdeme_a vzhůru po nakloněném nepravidelném náměstí a dále ulicí, pořád mírně stoupající. Pokračuje v rovině za Lambachem jako silnice směr Vöcklabruck. Je odpoledne, do večera chcem být ve Schwanenstadtu.

Symfonie a melancholie. Poznámky k esejům Smutek vzdělanců a Hledání ztraceného kosmu

Albína Dratvová se narodila 2. ledna 1892 v Praze na Královských Vinohradech do rodiny soukromého úředníka. Po absolvování měšťanské školy navštěvovala Státní ženský ústav učitelský v Praze, známý také pod názvem Český ústav pro vzdělání učitelek pro vyučování na obecných školách, který v roce 1911 ukončila zkouškou učitelské dospělosti. V červenci roku 1913 pak po soukromé přípravě vykonala i zkoušku gymnazijní dospělosti na akademickém gymnáziu.

Smutek vzdělanců

Slavný portrétista 17. století Frans Hals maloval svého neméně slavného vrstevníka, filozofa a matematika René Descartesa, a tato podobizna se obyčejně reprodukuje v pojednáních o Descartesovi, protože je nejtypičtější. Ukazuje zajímavé, charakteristické rysy myslitele: je v nich napsána i skepse, i touha po poznání, i – smutek. Při prohlížení kopie Descartesova portrétu a ve snaze, abych mu porozuměla i z jiné stránky než z jeho děl, napadla mne prvně myšlenka, že každý myslitel má v tváři napsánu nejen vážnost, nýbrž i smutek.

Svetozar Nevole

Přepracovaná přednáška Svetozara Nevoleho (1910–1965) pro Purkyňovu společnost pro studium duše a nervstva_1 zveřejněná v roce 1943 v Časopise lékařů českých pod názvem O náhlém znovuprožití života „jako ve filmu“ při nebezpečí smrti a o jevech podobných zkoumá výpovědi pacientů o prožitcích a zření vnitřních obrazů, které vyvolal šok či smrtelné ohrožení. Nevole tyto výpovědi analyzuje obdobně, jako činil u psychotiků či lidí pod vlivem opojných látek, tedy s využitím nástrojů fenomenologie, Gestalt psychologie a výzkumů subjektivního vnímání.

O náhlém znovuprožití života „jako ve filmu“ při nebezpečí smrti a o jevech podobných

_1
Z literatury jsou známá líčení, kde člověk v náhlém nebezpečí smrti v jediném třeba okamžiku znovu v mysli prožije celý svůj dosavadní život, jehož jednotlivých příběhů a událostí znovu oživené obrazy jako nezadržitelný příval rychlosti blesku míjejí před duševním zrakem nešťastníkovým.

Miroslav Červenka (5. listopadu 1932–19. listopadu 2005)

Miroslav Červenka – vědec, básník a literární kritik, jeden z nejznamenitějších představitelů tzv. druhé generace české strukturální školy – byl přes čtyřicet let naším kolegou, přítelem a mnoholetým blízkým spolupracovníkem. Poznali jsme ho na začátku šedesátých let, kdy jako zaměstnanec Ústavu pro českou literaturu, ale především jako nejbližší žák Jana Mukařovského, doprovázel tohoto vynikajícího teoretika literatury a umění na návštěvě v Instytutu Badań Literackich PAN (Ústav literární vědy Polské akademie věd).

Stránky