11-12

Dvojčíslo 11–12 stojí rozkročené mezi břehy přírodních a humanitních věd. Tyto oblasti jsou v současném akademickém a hlavně úředním světě příliš často, zbytečně a mnohdy účelově antagonizovány, jakkoli jejich prostupující se myšlenková a konceptuální východiska dlouhodobě přinášejí oboustranně nezpochybnitelnou inspiraci. Přítomné dvojčíslo Slova a smyslu tuto byrokraticky zmanipulovanou situaci samozřejmě sotva napraví.

The double issue 11–12 straddles the line between the natural sciences and the humanities. These two disciplines are too often unnecessarily opposed to one another in the contemporary academic and especially the official world, particularly for practical purposes, although their intersecting intellectual and conceptual points of departure are in the long term undoubtedly mutually inspiring. The present double issue of Word and Sense will, of course, do little to remedy this situation, created to a significant extent by bureaucracy.

1. Darwin and Literature

Mnohem spíš dojde pojem života svého práva tehdy, jestliže přiznáme život všemu, co sice dějiny má, samo však není jejich scénou. Neboť z dějin, nikoli z přírody, natož z tak vrtkavé, jako je pocit a duše, je posléze třeba určovat okruh života. Odtud vyvstává pro filozofa úkol chápat všechen přírodní život z obsáhlejšího života dějin.
Walter Benjamin, Úloha překladatele_1

Když se dobře orientujete v páté dimenzi, zvětšíte jakoukoli místnost do požadované velikosti natotata.
Michail Bulgakov, Mistr a Markétka (1928–1940)

March on, symbolic host! with step sublime,
Up to the flaming bounds of Space and Time!
There pause, until by Dickenson depicted,
In two dimensions, we the form may trace
Of him whose soul, too large for vulgar space
In n dimensions flourished unrestricted.
James Clerk Maxwell, To the Committee of the Cayley Portrait Fund (1887)

Ve dnech 30. června až 4. července 2009 proběhlo v Praze 9. setkání Mezinárodní společnosti pro biosémiotická studia (International Society for Biosemiotic Studies), které tentokrát zaštítila katedra filozofie a historie vědy Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Biosémiotika se v poslední době rozvíjí jako jeden z nových a pozoruhodných vědeckých přístupů, které se snaží „křížit“ postupy humanitních a přírodních věd a díky tomu nacházet nový modus vědy vůbec.

Jedna ze základních tezí knihy Juriho Lotmana Universe of the Mind (Vesmír mysli, 1990) spočívá v tom, že text, kultura a duch_1 si jsou v něčem podstatném podobné. A že to, co je v nich podobné, může vysvětlit sémiotika, až jednou dospěje ve svém vývoji tak daleko.

Pri sledovaní prác o expresionistickej línii českej literatúry začiatku 20. storočia je nápadné, že v eseji o českej podobe expresionizmu zastrešil L. Kundera Čapkovu zbierku próz Lelio a básne B. Reynka identickým estetickým princípom ako tvorbu Richarda Weinera. Nehovoriac o štúdii J. Chalupeckého predstavujúcej R.

Literární a výtvarné dílo Jindřicha Štyrského, přestože je žánrově velmi různorodé (obsahuje jak literárněkritické črty, články o fotografii a malířství, manifesty a autobiografické eseje, tak uměleckou prózu a básně) a technicky i výrazově invenční (olejomalba, kresba, různé druhy vizuální a vizuálně‑textové koláže, fotografie), upoutává pozornost úporným a nepřehlédnutelným opakováním určitých témat a motivů.

Na osobité rysy vícejazyčných textů, tedy textů, které v sobě zahrnují prostředky dvou nebo více národních jazyků, se u nás soustavnější odborná pozornost zaměřuje zhruba od poloviny devadesátých let (srov. např. Macurová – Mareš 1996); o dílčí syntézu se pokusila má monografie „Also: nazdar!“ Aspekty textové vícejazyčnosti (Mareš 2003), jež obsahuje návrh teoretického aparátu pro popis tohoto fenoménu a aplikuje jej zejména na vybraná díla české literatury 19. a 20. století.