Úvodník

Dvojčíslo 11–12 stojí rozkročené mezi břehy přírodních a humanitních věd. Tyto oblasti jsou v současném akademickém a hlavně úředním světě příliš často, zbytečně a mnohdy účelově antagonizovány, jakkoli jejich prostupující se myšlenková a konceptuální východiska dlouhodobě přinášejí oboustranně nezpochybnitelnou inspiraci. Přítomné dvojčíslo Slova a smyslu tuto byrokraticky zmanipulovanou situaci samozřejmě sotva napraví. Nicméně – jak konstatuje jedna z autorek tohoto čísla, významná nizozemská badatelka Mieke Balová v úvodu ke své knize Travelling Concepts – pokusy, jako je tento, v nichž se odpovědně reflektuje daný problém, mohou připravovat cestu pro hlubší odstiňování akademického prostředí. Abychom našli spojnice mezi břehy, nahlédli jsme nejprve – prostřednictvím rubriky Retrospektiva – do minulosti. Na druhé straně však pátráme rovněž po některých soudobých pokusech integrovat postupy humanitních a přírodních věd. Inspirováni Mieke Balovou chceme ukázat, že tím, co přechází mezi jednotlivými obory přírodních i humanitních věd, nejsou ani tak metody, ale spíše koncepty jako sdílené, či alespoň mezioborově přenositelné představové rámce. Pokusili jsme se tedy sestavit nezvyklý obraz, v němž se literatura setkává s přírodními vědami a konfrontuje se s jejich objevy a z druhé strany přírodní věda hledá inspiraci v oblasti umění a jeho vědecké reflexi. Ve svém různohlasí se tak společně podílejí na tvorbě světa, v němž žijeme.

Oddíl Studie zahajuje pozoruhodná práce filozofa Tomáše Hříbka Darwin’s Writers, která pojednává o vlivu darwinismu na britskou prózu od pozdně viktoriánské doby až do současnosti. Možného vztahu literatury a (neo)darwinismu se dotýká rovněž úvaha přírodovědce Jana Havlíčka Utopie a evoluce. Úvahami o čtvrtém rozměru stejně jako různými matematickými modely prostoru a možnostmi jejich využití při výkladu uměleckých děl se v textu Existence v čtyřdimenzionalitě nechala inspirovat Kateřina Svatoňová. Rubriku uzavírá blok věnovaný biosémiotice. Otiskujeme v něm studii Kaleviho Kulla, která přibližuje spojitost Lotmanovy sémiotiky a Uexküllovy teorie „umweltu“.

Skici přinášejí práce dvou nadějných zahraničních bohemistek: „Zapletenie do sveta“ ako korektúra narcizmu moderny. Netečný divák Richarda Weinera od Slovenky Dáši Berackové a Svět se stává stále menším… Melancholický pohled v díle Jindřicha Štyrského od Polky Hanny Marciniakové. Obě práce vyrůstají z poučené reflexe literární i umělecké moderny, jejíž různorodé aspekty analyzují a sledují v dílech vybraných autorů. V tomto ohledu lze říct, že rozvíjejí téma, jemuž jsme se v minulém čísle věnovali studií Petra Málka. Jazykovědec Petr Mareš ve své přehledové stati Výzkumy vícejazyčnosti v literatuře (Zahraniční knihy a domácí studie) mimo jiné upozorňuje na nový pojem‑termín „xenismus“, který označuje (nejen jazykové) jevy, jejichž prostřednictvím se především v uměleckých textech vytváří dojem cizosti, a je tak jedním ze specifických případů intertextuality.

Některé z konceptuálních otázek, kterých se dotýkají práce v oddílu Studie, se vracejí v rubrice Retrospektivy. V medailonu Albíny Dratvové komentují Libuše Heczková a fyzik Oleg Heczko její filozofické výklady v knize Hledání ztraceného kosmu z hlediska „teorie strun“, která má pro současnou vědu závažné filozofické důsledky podobně, jako měla pro Albínu Dratvovou teorie kvantová. Z rozsáhlého díla této přírodovědkyně a filozofky otiskujeme válečnou úvahu Smutek vzdělanců, a to zejména pro dnes tak často přehlížený patos odpovědnosti vzdělanců. Druhým z autorů, kterým otevíráme tuto rubriku, je psychiatr Svetozar Nevole. Jeho výzkumy stavů lidské mysli, v nichž se nezdráhal vedle postupů přísně racionálních využívat také postupy umělecké, přiblížíme prostřednictvím studie O náhlém znovuprožití života „jako ve filmu“ při nebezpečí smrti a o jevech podobných ze čtyřicátých let 20. století a komentářem Kateřiny Svatoňové.

V rubrice Otázka pro… jsme dali prostor již zmíněné Mieke Balové a jejímu výkladu toho, proč mají „putující koncepty“ tak zásadní význam pro dnešní vědu a akademický provoz.

Vstupní část Kritických rozhledů věnujeme Milanu Jankovičovi u příležitosti jeho významného životního jubilea. Rozhovor s jeho generačním souputníkem Zdeňkem Pešatem a jeho vlastní osobní vzpomínky v rozhovoru s italským bohemistou Andreou Venturinim doplňuje fotografie na frontispisu, která vypovídá o tom, že tento pozoruhodný literární teoretik má vedle literatury i jiné vášně.

V recenzní části této rubriky reflektují Lucie Kostrbová a Vratislav Doubek přátelství vídeňského modernisty Hermanna Bahra a Jaroslava Kvapila, které mapuje rozsáhlá korespondence vydaná rakouským badatelem Kurtem Ifkovitsem. K této recenzi se přidružuje zpráva o mezinárodní konferenci Die Zeit a moderna 1894–1904, která se uskutečnila v listopadu 2009 v Rakouském kulturním fóru. Ústředním tématem konference byl vídeňský časopis Die Zeit (založený právě Hermannem Bahrem), jenž posloužil i českým modernistům (J. S. Macharovi, Tomáši G. Masarykovi a F. V. Krejčímu) jako tribuna nových radikálních názorů na českou společnost, kulturu a literaturu. V Kritických rozhledech dále recenzuje Dáša Beracková publikaci Daniela Vojtěcha Vášeň a ideál. Na křižovatkách moderny, Ondřej Klimeš knihu Petra Málka Melancholie moderny. Alegorie. Vypravěč. Smrt. Nad monografií Oskara Mainxe Poezie jako mýtus, svědectví a hra. Kapitoly z básnické poetiky Egona Bondyho se v neposlední řadě zamýšlí vídeňská bohemistka Gertraude Zandová.

V Překladech se statí německého filozofa Odo Marquarda nazvanou K některým souvislostem mezi estetikou a terapeutikou ve filozofii 19. století vracíme – tentokrát z břehu humanitního – k otázce vztahů mezi uměním a medicínou, jež ve své psychiatrické praxi využíval výše zmíněný Svetozar Nevole.

Na závěr dvojčísla jsme do rubriky Translations zařadili překlady z básnického díla Františka Gellnera, které pro Slovo a smysl připravili angličtí bohemisté Robert Russell a David Short společně s Lucií Peisertovou, která napsala i básníkův medailon.

Libuše Heczkova, Josef Vojvodik a Jan Wiendl