Studie

ÚVOD

PIERRE BOURDIEU A BRAK

Kulturní paměť je založena na komunikaci zprostředkované médii. Kolektivně sdílené představy o minulosti musí být vždy nějak mediálně externalizovány (Erll 2008, s. 389–398). V rámci této studie bych rád zaměřil pozornost na jedno specifické médium a blíže prověřil jeho roli v dynamickém procesu kulturotvorného vzpomínání a zapomínání.

The most influential product of Graeco‑ Roman literary activity is also the most enigmatic
(E. L. Bowie)

_1 Na otázky spojené s definicí a vymezením brakové a pokleslé literatury není snadné nalézt bezproblémové a jednoznačné odpovědi ani v oblasti moderních literatur,_2 v souvislosti s antickou, raně křesťanskou či středověkou literaturou však tyto otázky nebývají většinou pokládány vůbec. Souvisí to především s povahou textů z tohoto období, kdy nedovedeme spolehlivě zhodnotit míru jejich popularity či cesty následné recepce.

*
Pulp fiction is a term that is generally not used in connection to medieval culture. Its definitions usually include the etymology of the word, which points to the specific context of its origin in the 19th century. For example, the definition offered by Lee Server:

Hledání počátků braku v dílech raných trubadúrů, tvůrců kurtoazní ideologie vrcholného středověku, působí na první pohled poněkud svévolně. A právem. Ve 12. století neexistuje masová kultura a tedy ani brak v plném slova smyslu. Veškerá tehdejší literatura s sebou nese příchuť exkluzivity, což platí obzvlášť o literatuře kurtoazní, tedy dvorné, produkované a konzumované v elitním a pevně ohraničeném prostředí šlechtických sídel.

_1 „Odkud jest? — Nikdo neví! — Kdo byli jeho rodiče? — Není známo! — Čí to byl žák? — Některého dobrého mistra […]“ (Hoffmann 1932, s. 12).

Co je svět světem, nebyla tu tak podivná věc jako čtení románů v Německu a revoluce ve Francii. Tyto dva extrémy vzešly vlastně současně a není zcela nepravděpodobné, že romány učinily vskrytu snad právě tolik lidí a rodin nešťastnými, jako to činí francouzská revoluce veřejně (Heinzmann 1795, s. 139).

První dochované vydání Amadise Waleského vzniklo roku 1508 v Zaragoze. Ačkoliv nešlo o titul nejvydávanější, jímž se stalo dílo Libro de la oración (Modlitební kniha) Luise de Granady (Whinnom 1980, s. 189–198), jedná se bezpochyby o nejúspěšnější rytířský román španělského Zlatého věku. Chceme‑li pochopit, proč byl Amadis tak oblíbený a do jaké míry tvoří spolu s dalšími díly tohoto žánru součást populární literatury, je nutné zjistit, kdo jej četl a jakým způsobem.