Co je svět světem, nebyla tu tak podivná věc jako čtení románů v Německu a revoluce ve Francii. Tyto dva extrémy vzešly vlastně současně a není zcela nepravděpodobné, že romány učinily vskrytu snad právě tolik lidí a rodin nešťastnými, jako to činí francouzská revoluce veřejně (Heinzmann 1795, s. 139).
Složitou konstelaci národních a jiných kulturních identit v Praze do první poloviny 20. století se různí autoři pokoušeli v textech vzpomínkových, kulturněhistorických nebo literárních uchopit prostřednictvím rozličných metafor a narativů. K nejvýraznějším takovým vzpomínkovým a poznávacím vzorcům patří variace na „tripolis Praga“, metafory ostrova či ghetta. Ines Koeltzschová je úvodem své knihy Geteilte Kulturen.
