20

Toto číslo je věnováno braku a populární kultuře. Shromáždilo dílčí výstupy několikaletého projektu, jenž směřuje do několika různorodých oblastí:

The topic of this issue is trash literature and popular culture. The issue presents the output achieved so far within a long‑term research project focusing on several distinct areas:

ÚVOD

PIERRE BOURDIEU A BRAK

Kulturní paměť je založena na komunikaci zprostředkované médii. Kolektivně sdílené představy o minulosti musí být vždy nějak mediálně externalizovány (Erll 2008, s. 389–398). V rámci této studie bych rád zaměřil pozornost na jedno specifické médium a blíže prověřil jeho roli v dynamickém procesu kulturotvorného vzpomínání a zapomínání.

The most influential product of Graeco‑ Roman literary activity is also the most enigmatic
(E. L. Bowie)

_1 Na otázky spojené s definicí a vymezením brakové a pokleslé literatury není snadné nalézt bezproblémové a jednoznačné odpovědi ani v oblasti moderních literatur,_2 v souvislosti s antickou, raně křesťanskou či středověkou literaturou však tyto otázky nebývají většinou pokládány vůbec. Souvisí to především s povahou textů z tohoto období, kdy nedovedeme spolehlivě zhodnotit míru jejich popularity či cesty následné recepce.

*
Pulp fiction is a term that is generally not used in connection to medieval culture. Its definitions usually include the etymology of the word, which points to the specific context of its origin in the 19th century. For example, the definition offered by Lee Server:

Hledání počátků braku v dílech raných trubadúrů, tvůrců kurtoazní ideologie vrcholného středověku, působí na první pohled poněkud svévolně. A právem. Ve 12. století neexistuje masová kultura a tedy ani brak v plném slova smyslu. Veškerá tehdejší literatura s sebou nese příchuť exkluzivity, což platí obzvlášť o literatuře kurtoazní, tedy dvorné, produkované a konzumované v elitním a pevně ohraničeném prostředí šlechtických sídel.

_1 „Odkud jest? — Nikdo neví! — Kdo byli jeho rodiče? — Není známo! — Čí to byl žák? — Některého dobrého mistra […]“ (Hoffmann 1932, s. 12).