20

Slovo a smysl č. 20

K německému triviálnímu románu v Čechách kolem roku 1800

Co je svět světem, nebyla tu tak podivná věc jako čtení románů v Německu a revoluce ve Francii. Tyto dva extrémy vzešly vlastně současně a není zcela nepravděpodobné, že romány učinily vskrytu snad právě tolik lidí a rodin nešťastnými, jako to činí francouzská revoluce veřejně (Heinzmann 1795, s. 139).

Amadis Waleský jako populární četba

První dochované vydání Amadise Waleského vzniklo roku 1508 v Zaragoze. Ačkoliv nešlo o titul nejvydávanější, jímž se stalo dílo Libro de la oración (Modlitební kniha) Luise de Granady (Whinnom 1980, s. 189–198), jedná se bezpochyby o nejúspěšnější rytířský román španělského Zlatého věku. Chceme‑li pochopit, proč byl Amadis tak oblíbený a do jaké míry tvoří spolu s dalšími díly tohoto žánru součást populární literatury, je nutné zjistit, kdo jej četl a jakým způsobem.

Lana a její tygři. Tvořivost kýče (nejen) ve videoklipu současné popkulturní ikony

Co jsme nazývali uměním, začíná teprve dva metry od našeho těla. Avšak v kýči svět věcí na člověka dotírá; poddává se tápavému hmatu člověka a vytváří nakonec v jeho nitru své vzorce.
(Walter Benjamin)

Imaginace (středověké) totality / totalita (středověké) Imaginace

Jestliže obraz konstituuje pro Benjamina ‚původní fenomén historie‘, je tomu tak proto, že v jeho očích imaginace označuje zcela jinou věc než pouhou subjektivní fantazii: ‚Imaginace není fantazie… Imaginace je schopnost […], která vnímá intimní a utajené vztahy věcí, jejich korespondence a analogie.‘ Imaginace, jako význačný montér, rozmontovává kontinuitu věcí, jen aby v nich nechala lépe vyvstat ‚spříznění volbou‘. Obraz osvětluje bytostný řád poznání historického obsahu věcí. Ale ‚v této doméně se každý řád vznáší nad propastí‘.

Jak se stát velkým / velkou?

V této eseji se budu zabývat analýzou životopisů „velkých“ mužů i žen (zejména T. G. Masaryka, E. Beneše a Ch. G. Masarykové), tj. jedním z těch fenoménů české literatury 30. let 20. století, kterým dosud literární historie nevěnovala adekvátní pozornost. Vyčlenil jsem si desítku textů, jež utvářejí pestrou a z různých ohledů poměrně reprezentativní množinu materiálu. Jsou v ní zastoupeny tituly vydané Státním nakladatelstvím, soukromými nakladateli (např. Šolc a Šimáček), nakladateli, jejichž produkce se vyznačovala zřetelem k výchovné funkci literatury (např.

Opotřebovaný svět. Krámy, brak a haraburdí

V našem vztahu k věcem neexistuje odstup, každá z nich promlouvá k našemu tělu a životu. Věci na sebe berou lidské povahové rysy (jsou poslušné, mírné, nepřátelské, kladou odpor) a na druhou stranu v nás také žijí jakožto symboly chování, které máme rádi, nebo nesnášíme. Člověk je zcela ve věcech a věci jsou v něm.
(Maurice Merlau‑Ponty)

Populární kultura a výzkum neprivilegovaných vrstev v minulosti

V příspěvku se věnuji možnostem výzkumu zkušenosti širokých vrstev neelitních obyvatel českých zemí a nejvhodnějšímu pramenu k jejich výzkumu — produktům dobové populární kultury. Možnosti a omezení tohoto výzkumu v závěru demonstruji na příkladu levného senzačního tisku a jeho čtenářů z přelomu 19. a 20. století. Popsaný přístup je inspirován kulturními studii, která se zaměřují na sociální život textu či kulturního artefaktu a kulturu vnímají jako terén, ve kterém probíhá boj o významy.

Propaganda v populární kultuře, populární kultura v propagandě

Tato stať by mohla začít a zároveň skončit starým rčením, že všeho moc škodí. Na jeho základě by se využití oblasti populární kultury propagandou dalo poměrně rychle uzavřít. Nicméně rozbor této problematiky vychází především ze samotného obsahu pojmu propaganda, respektive jeho proměn (zejména) v posledním století. Příspěvek bude věnován pokusům o využití oblasti populární kultury z hlediska propagandy, chápané jako snahy vytvořit kulturní hegemonii ve společnosti či přinejmenším v její části.

Stránky