V této eseji se budu zabývat analýzou životopisů „velkých“ mužů i žen (zejména T. G. Masaryka, E. Beneše a Ch. G. Masarykové), tj. jedním z těch fenoménů české literatury 30. let 20. století, kterým dosud literární historie nevěnovala adekvátní pozornost. Vyčlenil jsem si desítku textů, jež utvářejí pestrou a z různých ohledů poměrně reprezentativní množinu materiálu. Jsou v ní zastoupeny tituly vydané Státním nakladatelstvím, soukromými nakladateli (např. Šolc a Šimáček), nakladateli, jejichž produkce se vyznačovala zřetelem k výchovné funkci literatury (např.
