Jestliže obraz konstituuje pro Benjamina ‚původní fenomén historie‘, je tomu tak proto, že v jeho očích imaginace označuje zcela jinou věc než pouhou subjektivní fantazii: ‚Imaginace není fantazie… Imaginace je schopnost […], která vnímá intimní a utajené vztahy věcí, jejich korespondence a analogie.‘ Imaginace, jako význačný montér, rozmontovává kontinuitu věcí, jen aby v nich nechala lépe vyvstat ‚spříznění volbou‘. Obraz osvětluje bytostný řád poznání historického obsahu věcí. Ale ‚v této doméně se každý řád vznáší nad propastí‘.
