Kritické rozhledy

θεωρεω: to look at, view, behold, inspect, review;
to consider, contemplate, observe; to see
θεωρημα: that which is looked at, viewed, a sight, spectacle;
a principle thereby arrived at, a rule, praeceptum, a theorem
θεωρος: spectator; an ambassador sent to consult an oracle

• Introduction

Some 15 years ago I had the privilege of participating in a symposium entitled “fiction updated” held at the U of T on the occasion of Lubomir Dolezel’s retirement. At that time I took my clue from Lubomir’s work on fictional worlds’ semantics and spoke of characters and their versions across story worlds. Today, on another happy occasion, celebrating another milestone in Lubomir’s career, I thought that, following the theme of the conference, I should take my inspiration and point of departure alike from Dolezel’s other major line of research, that of meta theory and history of poetics.

Petr Koťátko patří k nejvýznamnějším představitelům analytické filozofie jazyka v Čechách, a nakolik lze soudit z citací a bibliografických odkazů, již jeho předchozí kniha Význam a komunikace (Praha 1998) pronikla mezi literárními vědci do širšího povědomí. Lze očekávat, že totéž bude ještě více platit o nově vydané monografii Interpretace a subjektivita, jejíž závěrečná část je výslovně věnována interpretaci literárního díla, a nabízí se tedy literárním vědcům nejen pro studium, ale i pro výuku.

Psát recenzi na knihu, která byla diktována do posledních dnů autorova života (posmrtně vyšla zásluhou Květy Sgallové a Jiřího Holého), a přesto zůstala bohužel pouze torzem, není jednoduché. Recenzentovu pozici navíc ztěžuje předmluva, nesmírně silný a obdivuhodný text, který Miroslav Červenka psal s vědomím blížícího se konce. Není v mých silách si tyto skutečnosti odmyslet, stejně tak jako není možné předstírat, že jsme se s Červenkovým odchodem už dokázali vyrovnat.

Putting aside the many precautions taken by Hans-Ulrich Gumbrecht to expound his position with nuance, one can bluntly summarize his main thesis in The Production of Presence as follows: it is time to question the omnipotence and centrality gained by “interpretation” as a research practice in the humanities; more precisely, the epistemological framework implied by “interpretation” must be shifted, so as to create a locus for theory which is, in the author’s own terms, nonhermeneutical and nonmetaphysical.

In den ersten Jahren nach 1989 ist eine große Zahl von älteren Texten erschienen, die bis dahin nur in Eigen- oder Exilverlagen verbreitet werden konnten. Seit 2005 liegt auch der Almanach Život je všude in einer öffentlich zugänglichen Ausgabe vor; er war 1956 von Jiří Kolář und Josef Hiršal als Typoskript für den Eigengebrauch zusammengestellt und 1990 in nur wenigen Exemplaren als Faksimile vervielfältigt worden.

Poezie Karla Šiktance se mnohým jeví jako nepřeložitelná – podle všeho také většině překladatelů české poezie. Jak uvádí Jiří Holý ve své studii o vývoji Šiktancovy poezie od prvních sbírek k Českému orloji, převodů Šiktancových veršů do cizích jazyků existoval až donedávna pouze nepatrný počet. Je otázka, jak podotýká Holý, nakolik je strach či ostych překladatelů možno připsat komplikovanosti výstavby Šiktancových veršů, tematické, rytmické i grafické polyfonii, bohaté metaforičnosti či množství aluzí na českou kulturní tradici apod.

Being a Czech decadent was by no means an easy thing. Among contemporaries from Vrchlický to Dyk, and in the eye of later Czech literary history, the decadence has been seen as a mere replication of foreign fashions (Macura 1990) – imitative as literature, and somewhat ludicrous as lifestyle. Accepting the common premise that “an artist and a writer has to take roots in the midst of what he lives in, and draw his strength from that” (Peroutka 1924, p.