Kritické rozhledy

Výsledný zážitek je silný jako četba velkého románu: život básníka, drama tvorby. Věděla jsem sice, že poezie má moc zpřítomnit ducha dějin silněji než historické romány, překvapilo mne však a ohromilo živé svědectví, které Opelíkova holanovská monografie přináší i k poznání druhé půle 20. století. Nepochybovala jsem o tom, že poetika je v básnickém díle úzce spjatá s existenciálními otázkami a s etikou, nepředstavovala jsem si však, že lze napsat takto jedním tahem pera životopis básníka a rozbor vývoje jeho poetiky.

Psaní o literatuře, jehož původcem je příslušník jiného národa, může tuto potenciální diskrepanci buď zdůraznit, nebo oslabit skoro až k likvidaci. V prvním případě literární historik nebo kritik zprostředkovává hodnoty druhé literatury kultuře svojí, přemáhá cizost, jako výzkumník se ujímá úkolů komparativních; vzhledem ke studované literatuře uplatňuje kulturní zkušenosti vlastního národa a jeho literatury (jak to např.

Pohledná kniha Bohumil Hrabal. Palabres et existence je víc než sborník z konference, která se konala na pařížské Sorboně v červnu roku 2001. Obsahuje totiž první francouzský překlad Hrabalovy povídky Kain z roku 1949, „kolektivní překlad studentů češtiny“ pařížské univerzity, a dvě fotografické sekce: černobílé fotografie ze života Bohumila Hrabala a barevné reprodukce obálek několika jeho knih. Dále v knize najdeme dvě velmi zajímavé studie již předem vydané: Josefa Kroutvora Hrabal et les peintres existentialistes (1995), s.

Nakladatelství Paseka přivedlo na náš knižní trh další výrazný titul věnovaný politickým biografiím českých politiků, pod nimiž jsou podepsáni zahraniční badatelé. Po D. E. Millerově práci věnované osobnosti Antonína Švehly (Pittsburgh 1999, Praha 2001) se nyní dostalo na překlad francouzské knihy historika Alaina Soubigou Tomáš Garrigue Masaryk, vydané poprvé v Paříži v roce 2002. (Není mi známo, zda některý z českých nakladatelských domů uvažuje o vydání překladu kramářovské monografie německé autorky M.

I.

Pádem „železné opony“ a prolomením izolace zemí tak zvaného východního bloku otevřel se také do té doby nemyslitelný prostor recepce a reflexe historické avantgardy zemí střední a východní Evropy.

V textu Umění podlehnout (revue Labyrint 1–2, 1997) se Drucilla Cornell věnuje koncepci rodu Catharine Mackinnon, která říká, že veškeré naše vnímání je podmiňováno rodem. Pouze v poznámkách k textu Cornell zmiňuje, že MacKinnon „doporučuje ženám vytvořit zcela jinou skupinu“. Tato krátká věta z poznámky nese zásadní myšlenku, totiž myšlenku o změně optiky. Již v počátcích feministické literární kritiky se objevuje požadavek znovučtení, pohledu zpět. Takovým „jiným čtením“ se můžeme zbavit rozlišování na tzv.

Jaké původní, základní, nejdůležitější, hlavní, elementární či přední („primary“) dokumenty kniha Laury Hoptman a Tomáše Pospiszyla přináší? Na první pohled je odpověď snadná: jde o sborník textů, které mapují umělecký život v takzvané střední a východní Evropě druhé poloviny 20. století. Přičemž editoři vybrali texty samotných účastníků, aktérů kulturního dění, ať už umělců, kritiků nebo interpretů. V překladu do angličtiny tak vznikla antologie, která svědčí o tom, co se dělo od padesátých let do konce 20. století v „jiné“ Evropě za „železnou oponou“.

For many years Petr Wittlich (born in 1932) has been the most respected art historian of his generation in the Czech lands. His first published studies date from the mid-1950s. Since that time he has been a lecturer at the Institute of Art History in the Philosophical Faculty in Prague. Wittlich is perhaps the most influential post-war art historian working in the Czech context. His books and studies on the art of the turn of the 19th century in particular are among the fundamental contributions on the subject out side of the Czech context, as well.

Blok věnovaný J. M. Lotmanovi (28. února 1922–28. října 1993) v souvislosti s připomenutím desátého výročí jeho úmrtí zahajujeme přetištěním jednoho z posledních rozhovorů, které Lotman poskytl v rámci své přednášky v pražském Pant-klubu v roce 1992. Rozhovor přetiskujeme z časopisu Volné sdružení českých rusistů 1992, č. 8, s. 3–9.