Francouzský sborník věnovaný životu a dílu Bohumila Hrabala

Pohledná kniha Bohumil Hrabal. Palabres et existence je víc než sborník z konference, která se konala na pařížské Sorboně v červnu roku 2001. Obsahuje totiž první francouzský překlad Hrabalovy povídky Kain z roku 1949, „kolektivní překlad studentů češtiny“ pařížské univerzity, a dvě fotografické sekce: černobílé fotografie ze života Bohumila Hrabala a barevné reprodukce obálek několika jeho knih. Dále v knize najdeme dvě velmi zajímavé studie již předem vydané: Josefa Kroutvora Hrabal et les peintres existentialistes (1995), s. 103– 108, a část kapitoly Psaní proudem – autobiografická trilogie z knihy Milana Jankoviče Kapitoly z poetiky Bohumila Hrabala (1996).

Sborník („první monografický soubor věnovaný Hrabalovi ve francouzštině“, s. 21) představuje tedy komplexní přístup k dílu Bohumila Hrabala. Jeho cíl, jak v úvodní studii vysvětluje editor Xavier Galmiche, je nabídnout „několik interpretačních klíčů ke genezi Hrabalova díla“ (s. 18). Knihu tvoří tři sekce, vyhraněné zčásti obsahem článků, zčásti metodou jejich psaní.

První sekci („Poésie et existence“, s. 23–108) otvírají dva příspěvky o Hrabalově básnické tvorbě (od Tomáše Mazala a Kenichi Abeho); avšak sekce je z větší části věnovaná otázce existencialismu v Hrabalově tvorbě. Kromě „existenciální povídky“ Kain tu najdeme studii o tomto dosud ve francouzštině neznámém raném Hrabalově textu (autor Arnault Maréchal). Přímému vztahu mezi Hrabalem a existencialismem věnuje svou studii Jiří Pelán, zatímco článek Josefa Kroutvora popisuje souvislosti mezi Hrabalovou tvorbou a českými „existenciálními“ malíři. Velmi zajímavá je v této sekci nejméně „existenciální“ studie, v níž Josef Zumr zahajuje bádání o dosud málo zkoumané složce Hrabalovy tvorby, totiž o vztahu spisovatele a jeho textů k filozofii jako disciplíně a k několika filozofům, kterými se Hrabal podrobněji zabýval: jak Zumr připomíná, pro Hrabala filozofie nebyla jakýmsi koníčkem, nýbrž nedílnou součástí jeho vnímání světa a skutečnosti, a tím silně ovlivňovala způsob, jak toto vnímání pak spisovatel umělecky ztvárnil (s. 81).

Druhá sekce („Palabres, procédés et processus“, s. 109–170) obsahuje analytické studie: již známé, ale stále objevné Jankovičovy úvahy o „psaní jako proudu“; studii o postavě v Hrabalově tvorbě (autorka Hana Voisine-Jechová); originální hypotézu, kterou formuluje Sylvie Richterová o mystickém prvku v Hrabalově díle: Richterová nesleduje návod, který k pojmu mystika nabízí autor sám (Životopis trochu jinak, SSBH sv. 16, s. 180), nýbrž nachází úplně jinou perspektivu, jak objasnit toto zdánlivě ne příliš hrabalovské téma. Podrobný rozbor dvou Hrabalových textů (jde o Toto město je ve společné péči obyvatel a Legendu psanou na strunách mezi kolébkou a rakví) provádí Galmiche v úvodním článku této sekce; koláž a montáž, postupy velmi typické pro Hrabalův způsob psaní, souvisí podle autora studie nejen s Hrabalovou kompoziční metodou, ale také s jeho těžce definovatelným pojetím literárních a vůbec uměleckých žánrů.

Nejdelší sekce sborníku Bohumil Hrabal. Palabres et existence („Éditions, traductions et traditions“, s. 171–232) je také nejnevyrovnanější, jak to bývá, když se na malé ploše setká více autorů. Je tu velmi zajímavé svědectví Václava Kadlece o složitém osudu nejen Hrabalových rukopisů (nebo přesněji strojopisů), ale také celé Pražské imaginace: od začátků v samizdatu k legální polistopadové existenci, od potíží s cenzurou k Sebraným spisům a tudíž k potížím s volným trhem. Dále v téže sekci Milan Burda sepisuje bibliografii Hrabalových děl, po ní najdeme velmi užitečný obsah všech svazků Sebraných spisů Bohumila Hrabala, s. 183–190, seznam knižně publikovaných francouzských překladů Hrabalových děl, s. 191–192, a filmografii, s. 193–194 (autor těchto seznamů neuveden). Dva příspěvky jsou pak věnované otázce překladů Hrabalových děl: Marianne Canavaggio ukazuje na některé „zlozvyky“, často podle ní způsobené snahou adaptovat Hrabalův osobitý styl francouzskému „beau style“, a navrhuje překladatelům několik řešení, jak se vypořádat s Hrabalovým jazykem. Také Lenka Grafnetterová se zabývá otázkou překladu, její úvahy, ačkoliv na hrabalovském materiálu, jsou však obecnějšího charakteru. Sborník uzavírají příspěvek Aleše Hamana, v kterém má Hrabal roli mistra a funkci vzoru pro mladší spisovatele Vlastimila Třešňáka a Václava Kahudu, a vzpomínková úvaha Petra Pitharta. Na konci svazku nechybí poznámky o českých umělcích, o kterých je ve knize řeč a informace o autorech sborníku.

LITERATURA

Bohumil Hrabal: Palabres et existence. Textes réunis par Xavier Galmiche avec la collaboration de Arnault Maréchal. Presses de l’Université de Paris-Sorbonne, Paris 2002. s. 241.