Kritik a interpret Přemysl Blažíček

Soubor Blažíčkových textů Kritika a interpretace, připravený s mimořádnou péčí Michaelem Špiritem v nakladatelství Triáda a zahrnující celé spektrum literárněvědných žánrů, je mimořádně významný ve více ohledech, chtěl bych zde však zmínit jen dva hlavní.

Začnu tím, co se může jevit jako cosi vnějšího: soubor přináší veškeré publikované práce tohoto autora (kromě knižních monografií a slovníkových hesel), tedy skutečně vše, co Blažíček od poloviny 50. let napsal. Nevím, kolik z autorů píšících v uplynulých padesáti letech o literatuře by mohlo dnes bez jediného škrtu uveřejnit všechno, ale jsem si téměř jist, že by se nenašel nikdo, jehož práce by budily tak překvapující a silný dojem, že byly psány dnes.

A to přesto, že se Blažíček v 50. a 60. letech nezabývá žádnými „nadčasovými“ fenomény: píše nejen důkladné sondy do tvorby významných autorů, ale i recenze na Pilaře, Hanzlíka, píše o začínajících autorech i koryfejích tehdejší literární vědy apod. Teprve při četbě postupně chápeme, čím onen silný dojem nečasovosti vzniká. Na jedné straně je za ním jistě naprostá nepoplatnost „dobovým“ požadavkům a poctivost vůči sobě, kvůli níž velkou část své kariéry publikoval nanejvýš slovníková hesla. To samo by nestačilo: pojí se s tím i pronikavost pohledu a jistota kritického úsudku, která má kořeny v přístupu k věci samé.

Tím se dostávám k druhému aspektu mimořádnosti Blažíčkova díla, který bych chtěl zmínit. Jeho rozbory jednotlivých autorů si totiž kladou za cíl vystihnout smysl poetiky daného autora, výklad tohoto smyslu se stává vždy dalším upřesněním smyslu poezie, ba umění vůbec, a upřesňování smyslu umění je cestou k ujasňování smyslu a povahy lidského života ve světě. Kde se Blažíčkovy interpretace a eseje mohou rozvinout, tam proto příkladně ztělesňují celek literární interpretace: od analýz dílčích tvárných prostředků až po filozofické důsledky, které z umělecky ztvárněného světa vyplývají. Takto pojatá interpretace představuje tak náročnou cestu mezi různými sférami, že se interpreti většinou přidržují jejího začátku nebo konce a o její délce často ani nevědí, natož aby jí nad nějakým autorem skutečně prošli.

Blažíčkova tvorba předvádí, co je interpretace, protože každý konkrétní výklad je mu novou příležitostí k otázce, co dělá umění uměním a co jsou kritéria uměleckosti. Právě s vyhraněnou představou o tom, čím je umělecké dílo, souvisí pak jeho vzácná schopnost rozeznat a kriticky posoudit hodnotu soudobé tvorby. A protože vážně položenou otázku po smyslu umění nelze, jak zmíněno, u Blažíčka oddělit od otázky po smyslu lidského bytí, dovádí autor své analýzy k důležitým filozofickým závěrům. Třebaže podloženy důkladným studiem filozofie, jsou tyto závěry těženy z rozboru děl samých, Blažíček si je nepřináší (na rozdíl od filosofů) k umění odjinud, zvenčí. Dává jim to nejen přesvědčivost a naléhavost, ale i schopnost vymanit filozofické uvažování z mnoha pevně vžitých schémat.

Jelikož Blažíček ve své práci nepodléhá nejen politickým tlakům, ale ani „módám“ v přístupu k literárnímu dílu, jelikož čerpá své poznání umění opravdu z děl samých, podrží si jeho interpretace zcela jistě svou hodnotu i v budoucnu, budou žít stejně dlouho jako interpretovaná díla sama. Soubor esejů a kritických projevů z uplynulých takřka padesáti let to jasně prokazuje.

Ad: Přemysl Blažíček: Kritika a interpretace. Triáda, Praha 2002; uspořádal, k vydání připravil, ediční poznámku, komentáře, bibliografickou poznámku a doslov napsal, bibliografii Přemysla Blažíčka a jmenný rejstřík k Blažíčkovým monografiím sestavil Michael Špirit