Otázka pro... strukturalismus?
Věnováno památce Miroslava Červenky
(† 19. listopadu 2005)
V dnešní době permanentního překračování hranic teoretických a metodologických přístupů k fenoménu „text“ (ať už jej definujeme jakkoli), tvořících složitě vrstvený palimpsest různých teorií, modelů a operací, chtěli bychom položit otázku: Co zůstalo z tradice a dědictví strukturalismu Pražské školy? Je nezpochybnitelné, že základní principy strukturalismu při analýze jazykového materiálu a postupu konstituce literárního textu představují dosud nepřekonaný standard. Stejně tak nezpochybnitelná je však i skutečnost hranic a aporií strukturalistické analýzy textu, problematičnost pojmu „estetická funkce“ atd. Byl „klasický“ strukturalismus překonán tzv. poststrukturalismem, jak je od sedmdesátých let 20. století stále znovu prohlašováno? Zůstal strukturalismus skutečně zajímavým už jen pro dějiny humanitních věd, jak napsal již v roce 1963 Jacques Derrida? Obstojí v současném „hyperpluralitním“ společenském diskurzu chápání strukturalismu jako jednotného vědeckého názoru a noetického stanoviska, které implikuje náchylnost k mocenským ambicím, ideologické schematizaci a vylučuje lidský subjekt?
V popředí dnes stojí, jak se zdá, také další otázky: Neobsahují práce strukturalismu Pražské školy ze třicátých a čtyřicátých let 20. století podněty, které by bylo možné interpretovat jako pokusy o rozšíření, resp. inovaci jeho teoretické a metodologické báze, o kompatibilitu s jinými teoretickými modely, o pokusy a podněty, které už nebyly a nemohly být po roce 1945 dále sledovány a domýšleny? Ostatně již na konci šedesátých let uvažoval Oleg Sus o domýšlení, rozšiřování a „revizi“ klasického strukturalismu jako kritického metastrukturalismu. A dále: neobsahuje např. jeden z nejprovokativnějších a také nejproblematičtějších teoretických konstruktů pražského literárněvědného strukturalismu, Mukařovského „sémantické gesto“, zvláště v těch momentech, kde jde o postižení specifičnosti konkrétní básnické individuality a procesu rozumění a komunikace mezi autorským subjektem a čtenářem, náznaky kompatibility mezi strukturalismem a hermeneuticky fundovanou recepční estetikou?
Stal se klasický strukturalismus skutečně již před bezmála čtyřiceti lety tématem, zajímajícím už jen historii humanitních věd? Není v něm, jako v uzavřeném a zároveň stále otevřeném systému, obsažena inherentní, ve specifickém smyslu skrytá (ale tím silnější) tendence k překračování vlastních hranic a definic?
Libuše Heczková, Josef Vojvodík a Jan Wiendl
Odpovědi:
Márton Beke
Petr A. Bílek
Annalisa Cosentino
Miroslav Červenka
Manfred Frank
Tomáš Glanc: Strukturalismy
Michal Głowiński: Několik slov o strukturalismu
Aleš Haman
Jiří Holý
Milan Jankovič
Jaroslav Jirsa
Jaroslav Kolár
Marie Kubínová
Stanisław Lem
Alena Macurová
Zdeněk Mathauser
Vladimír Papoušek
Zdeněk Pešat
Herta Schmid
Vladimír Svatoň
Hana Šmahelová
Emil Volek
Peter Zajac
