... strukturalismus?
Přiznám se hned: nejsem s to odpovědět stručně a zároveň smysluplně na tak široce formulovanou a tendenční otázku, takže se omezuji na pár povrchních poznámek. Sama otázka sugeruje možnou odpověď, když se dvakrát provokativně (pohoršeně) zastavuje u pojetí strukturalismu jako tématu zajímavého již jenom pro dějiny humanitních věd. Samozřejmě souhlasím se Slovem a smyslem v tom, že strukturalistické podněty a principy jsou pořád ještě produktivní, a nejen při analýze jazykového materiálu, i když tady je to obzvláště patrné: kdo by dnes přistoupil k rozboru textu bez strukturalistické výzbroje? Takže – nikoli, podle mého názoru se strukturalismus nestal tématem, který zajímá již jenom historii humanitních věd. V tomto zájmu nevidím ale nic špatného, pokud to ovšem neznamená fosilizovat strukturalismus jako jev, který patří minulosti a není schopný dalšího vývoje. Za velice důležité a produktivní považuji nejen Susovu revizi, ale také Jankovičovo pojetí díla jako dění smyslu; zdá se mi, že Mukařovského sémantické gesto je velkým přínosem k moderní hermeneutice. Význam (a možnost) tohoto dalšího strukturalistického uvažování vynikne možná nejlépe na pozadí historického – nebo spíše historizujícího – zmapování dějin evropské kultury 20. století.
Annalisa Cosentino
Università degli Studi, Udine
