Skici

Otázka, která inspirovala tento článek, zní: Proč se Platónův bizarní kosmologický výklad Timaios stále vnucuje do ontologických úvah předních feministických teoretiček? Zkoumat jejich mnohovrstevný filozofický dialog s Platónovým Timaiem se mi stalo konkrétní nutností při překladu jeho zvláštní syntézy, kterou je „malá“ esej americké cyberpunkové esejistky, básnířky a performativní umělkyně Kathy Acker, nazvaná Seeing Gender.

Aniž můžeme prohlásit po několika letech sporadického, avšak opakovaného setkávání s dílem Virginie Woolfové, že se toto dílo poddalo našemu rozumění a vydalo nám svůj poetický stejně jako významový potenciál, chceme se pokusit (s nadějí, že to nebude naposledy) o „zviditelnění“ a textové doložení alespoň některých rysů autorăiny umělecké vize, která měla v době svého zrodu a uplatnění povahu experimentu a spolupodílela se na proměně tvůrčí, v tomto případě až vypjatě estetické reflexe umění a spolu s tím i na podstatné modernizaci umělecké prózy.

Věnováno Jiřímu Brabcovi

Kolem roku 1935, v době vzniku Starých žen, František Halas proměňuje tvůrčí postupy a způsob psaní nových textů. Znovu je položen důraz na empirický pól, který byl ve sbírce Tvář oslaben introspekcí a hledáním platonské podstaty věcí. Do textů odkazujících k poetice Starých žen a Dokořán jsou začleněna konkrétní pozorování drobných skutečností. Proměna Halasova vidění byla konstatována ve všech nejvýznamnějších syntetizujících studiích zabývajících se Halasovou tvorbou.

Padesátá léta jsou v české kultuře, a to nejen oficiálně editované, otevřena důležitou svazovou událostí – plenární schůzí Svazu československých spisovatelů o socialistické poezii, která se konala 22. 1. 1950 v pražském Obecním domě. Hlavní referát měl Ladislav Štoll; knižně byl vydán v roce 1950, opakovaně, pod názvem Třicet let bojů za českou socialistickou poezii. (Podobně časově uzavírá – avšak významově neukončuje – paradigma padesátých let další akce SČSS: celostátní konference, jež se uskutečnila 1. a 2. 3. 1959. I zde pronesl ústřední referát Štoll.

Angelo Maria Ripellino a jeho Magická Praha, to je v současnosti ustálené spojení a také první asociace, která hned vytane na mysli každému, kdo v Itálii – a nejen tam – ví i jen něco málo o české kultuře. Přitom poutavé esejistické vyprávění Magické Prahy není jediným a zřejmě ani největším Ripellinovým příspěvkem k bohemistice: jak známo, předcházely mu mnohé jiné eseje, úvody, portréty a překlady. A ještě jedna kniha.

Existence Mickey Mouse naplnila sny soudobého člověka. Jeho život je plný zázraků; zázraků, které nejen přesahují dosavadní úspěchy technologií, ale dokonce si z nich dělají legraci.

I. Od Kolomba ke Kantovi, od Kanta ku Panenkovi

Za řadu cenných podnětů děkuji Smutným potapěčům a FC Tempu Praha.

Věnováno Vladimíru Macurovi.

Traktor. Co je to traktor? Motor o určitém výkonu, na vhodném podvozku, a všecka jeho síla se může opřít do kol. Tahoun. Kromě tahu může také pohánět hospodářské stroje. Má být levného provozu, jednoduchého řízení a tak spolehlivý jako obyčejný žebřiňák. To je traktor.
(Janík 1949, s. 35)

Lze v kultuře českého socialistického realismu mezi roky 1948 a 1955, v níž je tak striktně ohraničena sféra oficiality a neoficiality, hovořit o něčem, jako je populární kultura?