Sémiotika prokázala humanitním vědám 20. století, a obzvlášť naukám o umění, nenahraditelnou službu. Její způsob výkladu jevů založený na znakovosti, modelování znakových systémů a procesů sémióze se vyznačuje potenciálem, jenž byl z několika důvodů dokonale vhodný k plnění úkolů, které zhruba před sto lety v estetice a vůbec v celé humanitní oblasti vyvstaly.