Skici

Máme za to, že jeden z nepřehlédnutelných znaků (rysů) nefikčních právě tak jako fikčních narativů Jarmily Glazarové představuje podíl takového lidského myšlení a konání, které má obřadný, tedy rituální ráz, ať už jde o obřady (rity) tvořící součást prastarých obyčejů a znamenající spojení s vyšší mocí (božstvem) nebo o opakující se všednodenní či sváteční úkony, jimž je ritualita připisována a které namnoze (ne však nutně) souvisejí s opakujícím se ročním cyklem.

Co je dnes rozumem, bylo kdysi vášní.
(Ovidius)

Obrozenské počátky novodobé české společnosti takřka splývají s intenzivním vzestupem česky psané literatury. Kvantitativní i kvalitativní nárůst lyrické a dramatické tvorby je na počátku 19. století tak vydatný, že se již ve dvacátých letech může vykázat respektovanými výkony i uznanými autoritami (M. Z. Polák, J. Kollár, J. N. Štěpánek aj.).

Romantismus. Právě zde zřejmě začíná moderní poezie. Nebo přesněji: Gilbert-Lecomtem formulovaná „vzpoura-zjevení“, pro poezii tak podstatná. Jde o vidoucnost, jednou z jejíchž forem je básnická inspirace. Jde o žitou zkušenost, dotýkání se zakázaných nebo neprozkoumaných oblastí, hranic prostoru. Psaní se stává rizikem, na ostří nože. A pak ono vědomí hluboké jednoty. Novalis, který zemřel v devětadvaceti letech a zanechal převážně fragmenty, torza, přesně ví, že nikdy nebylo, není a nebude nic než jednota všeho. Člověka s přírodou, člověka s vesmírem.

Jedním z hlavních témat povídky Popelčin odkaz i jiných Kameníkových próz je poznání a poznávání. Popelčin odkaz je uveden mottem: „Kde duše přímo prožívá a chápe, / mdlá moudrost rozumu jen diví se a tápe; / kdypak už rozum otřesen se skloní / a uzná, že je rozumný až po ní“ (Kameník 1995, s. 86). Oproti běžnému rozumovému poznání se tu staví poznání „jiné“, „poznání duše“. V následujícím článku budu zkoumat, jakým způsobem je toto „jiné“ poznání v povídce Popelčin odkaz zprostředkováváno, jednak pomocí konkrétních jazykových vyjádření, jednak pomocí obecně sdílených znalostí, např.

_1 Giri (“righteousness”) and ninjō (“affection”)_2 are two Sino-Japanese compounds that are to be analyzed in a broader context of semantic units referring to human relations and mental attitudes as well as in the context of the specific contents and conceptuality of their components (gi, ri; nin, jō)._3 While in a human being’s mind giri and ninjō could be considered belonging to the semantic nests of decency and kindness mutually related on the principle of soto/uchi (“out

V disciplíně Dialogické jednání s vnitřním partnerem, která tvoří osu výuky na Katedře autorské tvorby a pedagogiky na pražské DAMU, hrají významnou roli varianty oslovení a zaujetí vztahu k sobě. Když Ivan Vyskočil v úvodních hodinách připomíná studentům promluvu k sobě samému, tzv. samomluvu, upozorňuje na to, že se člověk v takovém okamžiku obrací k sobě jako ke druhému. Vychází z faktu, že lidská psyché je dialogická a že dialogičnost, zdvojení či vnitřní zdvojení je hlavní princip spontánní dramatické hry._1

But what does the harp conceal in the desolate depths?
Who will reveal to me its secret sorrows?
Who will speak out and who will tell
What the silent night hides in the pale shadows?
Karel Hynek Mácha, from the sonnet,
“I am silent as an unstrung harp…”_1

Zvykli jsme si, že psaní vstupuje do literatury oním jistým, jednoznačným a originálním způsobem, který předpokládáme, když mluvíme o „díle“, a který hledáme (a také nacházíme) v jeho „stylu“. Vondruškovo psaní, a zvláště jeho sbírky z let 1975 až 1979,_1 se tomuto předpokladu vzpouzí. Vyvolávají rozpaky svou křečovitostí, násilností a nepůvodností: Je to opravdu dílo, anebo jenom pokus sklouzávající jinam, zpátky do oblasti podivínství? – Právě tuto otázku je však třeba obejít, chceme-li vstoupit do Vondruškovy tvorby. Pokud se to podaří, vstoupíme na punkové území.

Časopis srovnávací poezie Semicerchio (Polokruh) je privilegované stanoviště k pozorování a vnímání básnických hnutí a cítění v okamžiku jejich vzniku, neboť se soustavně a pravidelně, řekl bych přímo systematicky, zabývá básnickou produkcí v různých jazycích, od Německa k Číně, od Albánie k Brazílii a Austrálii, samozřejmě včetně Itálie. Je to trochu jako přepínat ovladač nebo dělit obrazovku na šest oken: není možné se nadchnout jediným filmem, získá se však přesnější představa o celkové televizní nabídce.

… ať spaří je horká smradlavá voda
ať proti nim vždycky stojí neústupná řeč
ať odvrátí se od nich okouzlující ženy
a děti utečou
ať – jestli budou dál vyvolávat válku & hladomor – shnijou v pekle
ať je to peklo ukrutně horoucí ať je nikdo neuznává ani nemiluje
ať při volbách nedostanou jediný hlas! …
Zaříkávadlo proti ošemetníkům