Kdo dodržuje formy chování, ale zavrhuje lež, podobá se tomu, kdo se sice módně obléká, ale nenosí na těle košili.
(Walter Benjamin, Jednosměrná ulice)
Baudelaire o alegorii (velmi důležité!)
(Walter Benjamin, Pasáže)
Die Großstadt Wien in ihrer Eigenschaft als Hauptstadt der Donaumonarchie und als deren kulturelles wie administratives Zentrum zeichnete sich gerade in der Epoche der Moderne um das Jahr 1900 herum durch eine aus mehreren, sozial wie auch national und sprachlich heterogenen Elementen zusammengesetzten Bevölkerung aus.
Slovo paradox se do názvu tohoto článku vnutilo v procesu shromažďování materiálu. Zpočátku totiž nebylo mým úmyslem pojmout text jako konfrontaci myšlenek a postojů, které tato zajímavá a nepříliš známá žena zakoušela a s kterými se byla nucena vyrovnávat.
But I slipped into a sewer and triumphantly swam away among the excrement, – and then suddenly everything vanished. How it Will Be After Death – Ladislav Klíma_1
V březnu 2005 koupila za velkého zájmu médií i veřejnosti Národní knihovna ČR v pařížské aukční síni 12 pergamenových listů, přinášejících části Dalimilovy kroniky v ilustrovaném latinském překladu. Národní knihovna pohotově zpřístupnila zakoupené fragmenty rukopisu, který dostal signaturu XII.E.17, výstavou v Klementinu a vydala pro trvalou upomínku jeho faksimile pod titulem Dalimilova kronika – Pařížský zlomek latinského překladu.
Litterati a illitterati – dva světy vymezené znalostí gramatiky a literatury (básnictví) a absolvováním studií „artium et litterarum“ v klášterních a kapitulních školách, později pak na univerzitách. Málokterý z nich o sobě a o svých studijních zážitcích zanechal pro své současníky a potomky zprávu, podle níž bychom mohli rekonstruovat svět středověkých vzdělanců, jejich každodenní práci, tužby a záliby. Výjimku proto představuje kanovník a později děkan pražské kapituly Kosmas. V 59.
Když Milan Knížák vybere sto nejzajímavějších děl ze sbírky Národní galerie, jenom čtyři z nich jsou z kolekce českého umění 14. století._1 Ta je přitom jako celek ze světového hlediska nesporně nejcennější součástí naší státní sbírky a výběr ostatně tuto skutečnost odráží tím, že jediné české umělecké dílo, které najdeme v každé příručce o světových dějinách umění – totiž tzv. Třeboňský oltář – celou knihu zahajuje.
