Petr Málek

Všechny věci existují jen pro stopy, jež nesou; i lidé jsou jenom úhrnem svých vlastních stop. […] Pro detektiva tento pozemský svět je jenom „místo činu“, pokryté usvědčujícími stopami; a já čekám na velkého detektiva, jenž z hvězdiček sejme otisky božích prstů a ve zrosené trávě změří stopy Jeho kroků; a chytne Ho.
(Karel Čapek: Holmesiana čili o detektivkách)

Je‑li pak tak nesnadno představit si moře rozbouřené tou měrou, že bys řekl, jako by to dělalo naschvál? (Richard Weiner, Lazebník)

I to spětí souhvězdné je klam.
Nám však radostí buď pro tu chvíli
věřit obrazu. To stačí nám.
(Rainer Maria Rilke, Sonety Orfeovi)

Kdo dodržuje formy chování, ale zavrhuje lež, podobá se tomu, kdo se sice módně obléká, ale nenosí na těle košili.
(Walter Benjamin, Jednosměrná ulice)

Baudelaire o alegorii (velmi důležité!)
(Walter Benjamin, Pasáže)

Nikdo zde nepronikne, zejména ne s poselstvím
jistého mrtvého komusi nicotnému.
Ty ale sedíš u svého okna
a vysníváš si je, když se chýlí k večeru.
(Franz Kafka, Při stavbě čínské zdi)

Tato alegorie se ostatně přesností nevyznamenává.
(Richard Weiner, Lazebník)