Anežka Vidmanová

V březnu 2005 koupila za velkého zájmu médií i veřejnosti Národní knihovna ČR v pařížské aukční síni 12 pergamenových listů, přinášejících části Dalimilovy kroniky v ilustrovaném latinském překladu. Národní knihovna pohotově zpřístupnila zakoupené fragmenty rukopisu, který dostal signaturu XII.E.17, výstavou v Klementinu a vydala pro trvalou upomínku jeho faksimile pod titulem Dalimilova kronika – Pařížský zlomek latinského překladu.

Domnívám se, že by se konečně mělo opustit obrozenecké hledisko, že do české literatury patří jen to, co je jazykově české, a že by se do ní mělo zahrnovat vše, co napsali obyvatelé českých zemí včetně exulantů a imigrantů od nejstarších dob dosud jakýmkoli jazykem, pokud účel nebo výsledek jejich psaní přesahuje potřeby všední mezilidské komunikace. Z toho vyplývá i navrhovaná periodizace dějin české literatury. Neurčuje ji, jako dosud, vývoj češtiny a dějiny politické, ale řídí ji proměnlivé cíle autorů a jejich vnímání sebe samých.

_1 Hexametr a pentametr jsou snad nejkontroverznějšími novočeskými verši. Boje o ně začaly ještě dříve, než se překládání z latiny a řečtiny vymanilo z doslovnosti. Souviselo to samozřejmě s klasicismem a se snahou obrozenců dokázat, že čeština je stejně tvárná jako řečtina a že se plně vyrovná latině, a souviselo to i s převahou klasických jazyků ve středoškolské a vysokoškolské výuce. Dnes už z toho zbývají jen trosky.