Litterati a illitterati – dva světy vymezené znalostí gramatiky a literatury (básnictví) a absolvováním studií „artium et litterarum“ v klášterních a kapitulních školách, později pak na univerzitách. Málokterý z nich o sobě a o svých studijních zážitcích zanechal pro své současníky a potomky zprávu, podle níž bychom mohli rekonstruovat svět středověkých vzdělanců, jejich každodenní práci, tužby a záliby. Výjimku proto představuje kanovník a později děkan pražské kapituly Kosmas. V 59.
Otázka po smyslu studia, výkladu a recepce děl starší české literatury se dotýká několika rovin a pohledů na ně. Starší česká literatura zahrnuje několik historických období a kulturních epoch se specifickými prameny a interpretačními přístupy: raný, vrcholný a stárnoucí středověk, husitskou dobu, renesanci, reformaci a baroko. S tím souvisí i periodizace staršího literárního vývoje.
