Michal Bauer

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Fantaskní realita Zdeňka Lorence

České umění se po únoru 1948 dostalo do pozice, kterou poznalo již před deseti lety, na přelomu 30. a 40. let. V krátkém období od května 1945 do února 1948 se ukázalo, že „návrat“ k situaci před září 1938, resp. březen 1939 není možný. Konsternovaní lidé, rozbité hmotné jistoty, zničený dosud preferovaný způsob života, otázka, jaké bude umění po Osvětimi — bude‑li vůbec jaké, může‑li vůbec nějaké být — pocit strachu a nejistoty: to vše přineslo požadavky po změně. Bohužel to vše přineslo také obrovský prostor pro manipulaci a uplatnění — dalšího, variantního — mocenského přístupu.

Setmění kolem Bohuslava Reynka

Jedním z nejvýraznějších projevů ve výstavní činnosti v oblasti výtvarného umění let 2011 a 2012 byl velký zájem věnovaný dílu Bohuslava Reynka. Příčiny jsou zejména vnější, biografické: 120. výročí tvůrcova narození a 40. výročí jeho skonu. Vedle vydání knižních publikací — včetně katalogů — bylo na různých místech uspořádáno množství výstav věnovaných Bohuslavu Reynkovi, a to samostatně, ale i společně především s fotografiemi, jejichž autorem je jeho syn Daniel.

Re-prezentace „národního hrdiny“: Obraz Julia Fučíka v české literární vědě na počátku padesátých let (se zaměřením na fučíkovskou konferenci 10. září 1953)

Totalitní režim v Československu ihned od počátku začal interpretovat právo své existence. Jednou z podstatných součástí této interpretace bylo vytváření takové podoby dějin, která nejen ospravedlňovala změny ve společnosti, k nimž došlo v únoru 1948 a následujícím období, ale především zdůvodňovala údajnou nutnost těchto změn. Kultura byla v tomto procesu vybavena velikou důležitostí, neboť jejím prvořadým úkolem bylo přesvědčovat recipienty k identifikaci se stalinistickou transformací marxismu a tzv. převychovávat je, tj.

Norma poezie

Padesátá léta jsou v české kultuře, a to nejen oficiálně editované, otevřena důležitou svazovou událostí – plenární schůzí Svazu československých spisovatelů o socialistické poezii, která se konala 22. 1. 1950 v pražském Obecním domě. Hlavní referát měl Ladislav Štoll; knižně byl vydán v roce 1950, opakovaně, pod názvem Třicet let bojů za českou socialistickou poezii. (Podobně časově uzavírá – avšak významově neukončuje – paradigma padesátých let další akce SČSS: celostátní konference, jež se uskutečnila 1. a 2. 3. 1959. I zde pronesl ústřední referát Štoll.