Kolem roku 1935, v době vzniku Starých žen, František Halas proměňuje tvůrčí postupy a způsob psaní nových textů. Znovu je položen důraz na empirický pól, který byl ve sbírce Tvář oslaben introspekcí a hledáním platonské podstaty věcí. Do textů odkazujících k poetice Starých žen a Dokořán jsou začleněna konkrétní pozorování drobných skutečností. Proměna Halasova vidění byla konstatována ve všech nejvýznamnějších syntetizujících studiích zabývajících se Halasovou tvorbou.
