Otázka pro…

Má odpověď je stručná. Nemyslím si, že by se dnešní maturanti mohli těšit jemnostmi staročeské literatury. K literárnímu prožitku děl o několik století starších je třeba znalostí. Středověká literatura, latinská i v národních jazycích, byla v mnohém spjata s pozdně antickou tradicí, s potřebami univerzální církve a její teologií. Bez širokého vědomí souvislostí je středověkému písemnictví těžko porozumět.

Pavel Spunar
Filozofický ústav, Kabinet pro klasická studia Akademie věd České republiky

Kdysi dávno, před více než padesáti lety, mne ctihodný pan profesor Vážný z ničeho nic přerušil při kostrbatém předčítání staročeské Alexandreidy slovy: „Poslyšte, to je opravdu krásný verš.“ Připadal mi tehdy jako herec Plachta v roli profesora botaniky, který propadl vytržení nad jedním ošklivým broukem. Dnes už si těchto drobných radostí sám považuji. V případě staročeské literatury si však kladu otázku, zda již nejde jen o četbu pro vyvolené. Spor, zda staročeskou literaturu překládat či nepřekládat, je snad již vyřešen.

Domnívám se, že by se konečně mělo opustit obrozenecké hledisko, že do české literatury patří jen to, co je jazykově české, a že by se do ní mělo zahrnovat vše, co napsali obyvatelé českých zemí včetně exulantů a imigrantů od nejstarších dob dosud jakýmkoli jazykem, pokud účel nebo výsledek jejich psaní přesahuje potřeby všední mezilidské komunikace. Z toho vyplývá i navrhovaná periodizace dějin české literatury. Neurčuje ji, jako dosud, vývoj češtiny a dějiny politické, ale řídí ji proměnlivé cíle autorů a jejich vnímání sebe samých.

Question for... the still-Avant-Garde?

Avantgardní projekt světa zaujal v evropské kultuře svým způsobem mimořádnou pozici. Je rovněž zřejmé, že současné umění i uměnověda tradici avantgardy výrazně aktualizují a různorodými způsoby rozvíjejí. Co podle Vašeho názoru způsobuje tento mimořádný zájem, jestliže „vlastní dědictví“ avantgard, jejich raison d’être – princip ozvláštnění, princip permanentní inovace – patří minulosti, nebo (chcete-li) tzv. historické avantgardě?

Otázka pro... ještě avantgarda?

The worldwide avant-garde project played a historically unique role in European culture. At the same time, it is evident that contemporary art and art history place significant emphasis on the avant-garde tradition and develop it in various ways. What, in your opinion, gives rise to this extraordinary interest, if the “essential legacy” of the avant-garde, its raison d’être – the principle of estrangement, the principle of permanent innovation – is part of the past, or, if you prefer, the so-called “historical avant-garde”?

Avantgardní projekt světa? Byl dialektický v každém slova smyslu, s důrazem na dění odněkud někam a na pozoruhodnost přítomnosti; na objev a touhu po objevech; hru; tvorbu. Naší (postmoderní?) době naopak dominuje recyklovaná produkce: čím dál banálnější a nudnější, stejně prvoplánová jako důležitě se tvářící akademismy, zpravidla také buď bavičské anebo poučovatelské. Ještě donedávna se sice avantgardní principy (pouze) rutinně rozmělňovaly (srov. Effenbergerovo označení „surrealismus vJečný a vŽitný“), současná „umělecká“ kaše, akademická anebo ne, je však pragmaticky připravovaná.

Ptáme-li se po příčinách trvajícího či periodicky se obnovujícího zájmu o tzv. historickou avantgardu, její praxi, výtvory, manifesty, vynoří se nám řada možných vysvětlení, z nichž se zaměříme jen na jedno či dvě. Jednodušším důvodem zpětných ohlédnutí za avantgardou je fakt, že je spolehlivě mrtvá.

Avantgarda sice podle některých postmoderních myslitelů selhala a řada z nich ji dokonce neváhala označit za mrtvou a překonanou historickou fázi. Avantgarda přesto stále přitahuje pozornost badatelů a umělců, nikoli však již jako monolitický ideologický a umělecký koncept, ale spíš jako heterogenní a mnohohlasný útvar. Pohlédneme-li třeba jen na českou avantgardu a na jednoho z jejích nejhalasnějších teoretiků, Karla Teiga, nemohou nám vedle neobyčejné kreativity a experimentátorství ujít ani myšlenkové protimluvy a ideologická klišé.

In attempting to consider, from the surrealist point of view, the relevance of the concept of the avant-garde and whether surrealism can be considered an avant-garde movement, I suppose that the simplest answer would be no. Surrealism is, in many ways, opposed to the idea of vangardism both politically and culturally, at least if we consider the traditional meanings of the term. (And that despite Peter Bürger’s claim that surrealism is the ultimate avant-garde).

Ano, i mně se zdá, že právě česká meziválečná avantgarda kladla své otázky způsobem, který nám je dnes (stále) blízký. Není náhodné, že François Lyotard ve svém pokusu „redigovat modernu“ navazuje na umění avantgard. Postmoderna totiž není obratem oproti moderně, nýbrž spíše jejím radikálním znovučtením. Kritizuje modernu hlavně tam, kde byla jednostranná, kde došlo k absolutizaci jednotlivých principů, buď racionalistických, nebo iracionalistických, protože se zříká možnosti vysvětlit svět jednotným způsobem, z hlediska jednotného aspektu.