Avantgarda sice podle některých postmoderních myslitelů selhala a řada z nich ji dokonce neváhala označit za mrtvou a překonanou historickou fázi. Avantgarda přesto stále přitahuje pozornost badatelů a umělců, nikoli však již jako monolitický ideologický a umělecký koncept, ale spíš jako heterogenní a mnohohlasný útvar. Pohlédneme-li třeba jen na českou avantgardu a na jednoho z jejích nejhalasnějších teoretiků, Karla Teiga, nemohou nám vedle neobyčejné kreativity a experimentátorství ujít ani myšlenkové protimluvy a ideologická klišé.
