Czech Dissident Literature of the 1970s and 80s provides many examples of autobiographic writing._1 One can find originally intimate genres like the letters Václav Havel wrote to his wife Olga from prison, which kept some of its private character even when turning more and more into semi‑philosophical essays addressed to a broader samizdat public._2 A fictional work often had an autobiographic background, such as Pavel Kohout’s diary‑novel, Kde je zakopán pes (Where the dog is buried).
Dieses Buch, das Studien zu Einzelwerken der tschechischen, slowakischen und polnischen Literatur des 20. Jahrhunderts vereinigt, zu rezensieren fällt schwer. Zum einen, weil es eigentlich nichts zu rezensieren gibt: Sämtliche Texte des Bandes sind, auch wenn sie für diese Publikation überarbeitet wurden, bereits an anderer Stelle erschienen, teilweise sogar schon in den 80er Jahren. Von einem neuen Beitrag zur Forschung, den es zu diskutieren gälte, lässt sich also kaum sprechen.
Ano, i mně se zdá, že právě česká meziválečná avantgarda kladla své otázky způsobem, který nám je dnes (stále) blízký. Není náhodné, že François Lyotard ve svém pokusu „redigovat modernu“ navazuje na umění avantgard. Postmoderna totiž není obratem oproti moderně, nýbrž spíše jejím radikálním znovučtením. Kritizuje modernu hlavně tam, kde byla jednostranná, kde došlo k absolutizaci jednotlivých principů, buď racionalistických, nebo iracionalistických, protože se zříká možnosti vysvětlit svět jednotným způsobem, z hlediska jednotného aspektu.
