Alena Nádvorníková

... lyrika?

Vážení,
To jsou těžké věci; navíc nejsem „dvojdomá“ ve smyslu, který uvádíte. Píšu poezii (doufám), ale nikoli o ní; nikdy jsem to nedělala.

Nejde to totiž. Mohu uvažovat a psát o výtvarném projevu (což dělávám) a zároveň jej provozovat (což dělám taky), to si neprotiřečí, není to protimluv: mluvím či píšu o viditelném, ne o vysloveném, tedy slyšitelném.

Tzv. existenciálně modelované mudrování o poezii mě popuzuje stejně jako tzv. všednodenní či tzv. spirituální, rurální, nadreální anebo jiné; není to reelní podnik.

Bojím se, že Bonnefoy je hlupák.

...ještě avantgrada?

Avantgardní projekt světa? Byl dialektický v každém slova smyslu, s důrazem na dění odněkud někam a na pozoruhodnost přítomnosti; na objev a touhu po objevech; hru; tvorbu. Naší (postmoderní?) době naopak dominuje recyklovaná produkce: čím dál banálnější a nudnější, stejně prvoplánová jako důležitě se tvářící akademismy, zpravidla také buď bavičské anebo poučovatelské. Ještě donedávna se sice avantgardní principy (pouze) rutinně rozmělňovaly (srov. Effenbergerovo označení „surrealismus vJečný a vŽitný“), současná „umělecká“ kaše, akademická anebo ne, je však pragmaticky připravovaná.