5

Slovo a Smysl 5

O baroku slovenském a literárním (i jiném)

Pestrou, pozoruhodnou a jako celek rozhodně originální směsici odborných příspěvků přinesla konference, která proběhla v roce 2004 v Bratislavě na Filozofické fakultě Univerzity Komenského, a sborník na téže půdě vydaný. Soubor i akce obdržely shodný obecný název Slovenský literárny barok i konkrétní podtitul, jenž zároveň stanovil tematické jádro setkání i publikace: přední slovenští a vybraní čeští a němečtí odborníci na (nejen) slovenskou (nejen) literární produkci období (nejen) baroka si připomněli 340.

De litteratura Slavorum germanissima

Jazyk bol vždy záležitosťou genia loci, receptorom regionálnej politickej a spoločenskej situácie. Aj stratégia slovenskej národnej kultúry sa odvíjala i od predstavy o jazykovej otázke. Prístup k jej riešeniu v multilingválnom prostredí uhorského štátu mal svoje špecifiká. Hoci prvú kodifikovanú podobu dostala slovenčina až v čase nástupu národného obrodenia (v osemdesiatych rokoch 18. storočia), úsilia o kultivovanie slovenčiny evidujeme už oveľa skôr. Od 16.

Synkreze ve slovenské literatuře a literární vědě

Nedlouho po vydání monografie Od baroka k romantizmu. Literárne smery a tendencie v slovenskej literatúre v rokoch 1780 –1840 (Bratislava, 2003) přichází Miloslav Vojtech s novým souborem studií, který je obsahově tentokrát roztříštěnější, zato však aspiruje na rozšiřující uchopení periody slovenského národního obrození, potažmo procesu konstituování novodobé slovenské literatury.

Průvodce po pětadvaceti letech italské bohemistiky

Vědecká bohemistika – nejen literárněvědná bohemistika, ale všechny humanitní obory, které souvisí se studiem české kultury – má nyní k dispozici vzácnou a neobyčejně bohatou příručku: nedávno byla v Římě vydána Bibliografie italských překladů a studií o Československu a České republice (1978–2003).

Mytologicko-poetický svět Otokara Březiny

Březinovská studie Josefa Vojvodíka vychází, jak autor uvádí v úvodním metodologickém vymezení, v zásadě ze vzájemné kombinace tří modalit analýzy textu: z přístupu mytopoetického, z hledisek psychopoetických a z perspektivy intertextuální (jež se v kontextu vývoje díla Otokara Březiny v jeho relevantních momentech může zákonitě obohacovat také o specifiku autointertextuality jako specifické reference).

Eine Suche nach den Möglichkeiten der Interpretation zwischen Strukturalismus und Hermeneutik

Dieses Buch, das Studien zu Einzelwerken der tschechischen, slowakischen und polnischen Literatur des 20. Jahrhunderts vereinigt, zu rezensieren fällt schwer. Zum einen, weil es eigentlich nichts zu rezensieren gibt: Sämtliche Texte des Bandes sind, auch wenn sie für diese Publikation überarbeitet wurden, bereits an anderer Stelle erschienen, teilweise sogar schon in den 80er Jahren. Von einem neuen Beitrag zur Forschung, den es zu diskutieren gälte, lässt sich also kaum sprechen.

Jarmila Vacková: Van Eyck

Jméno historičky umění J. Vackové má v odborných kruzích vysoký kredit. Studiu starého nizozemského malířství – jedné z nejnáročnějších disciplín dějin umění – zasvětila celý svůj profesní život a svému exkluzivnímu badatelskému profilu se nezpronevěřila ani posledním titulem věnovaným Van Eyckovi. Po objemné knize Nizozemské malířství 15. a 16. století. Československé sbírky (Praha 1989) – české verzi jednoho z dílů korpusu Primitifs flamands (zpracovaného společně s M. Comblen-Sonkes) a sbírce uměleckohistorických esejů pod názvem Odpovědi obrazů.

Literárněvědná bohemistika na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci

Obnovení olomoucké univerzity v roce 1946 (stará olomoucká univerzita byla založena v roce 1573 a zrušena v roce 1860) jako Univerzity Palackého znamenalo počátek nové institucionalizace olomoucké bohemistiky, navázavší na bohatou tradici zdejšího slavistického bohemistického bádání. Do studijního roku 1950/1951 byla bohemistika spolu se srovnávací slovanskou filologií a rusistikou součástí Ústavu pro slovanskou filologii, jehož řediteli byli bohemisté Jaromír Bělič a Oldřich Králík.

Paul Zumthor (5. 3. 1915, Ženeva–1. 11. 1995, Montreal)

Romanista, literární historik, literární teoretik a editor, medievista mezinárodního věhlasu; vedle vědeckých pojednání také autor několika románů, sbírek básní, povídek a novel – jeho povídka Les Contrebandiers (Paris 1962, Montréal 1989) byla přeložena také do češtiny (Pašeráci, Praha 1966). Po studiích v Paříži působil – později jako profesor – na univerzitách v Amsterodamu, Paříži, krátce v Yale a od roku 1972 v Montrealu.

Stránky