Březinovská studie Josefa Vojvodíka vychází, jak autor uvádí v úvodním metodologickém vymezení, v zásadě ze vzájemné kombinace tří modalit analýzy textu: z přístupu mytopoetického, z hledisek psychopoetických a z perspektivy intertextuální (jež se v kontextu vývoje díla Otokara Březiny v jeho relevantních momentech může zákonitě obohacovat také o specifiku autointertextuality jako specifické reference).
