Překlady

_1
1

Romanista, literární historik, literární teoretik a editor, medievista mezinárodního věhlasu; vedle vědeckých pojednání také autor několika románů, sbírek básní, povídek a novel – jeho povídka Les Contrebandiers (Paris 1962, Montréal 1989) byla přeložena také do češtiny (Pašeráci, Praha 1966). Po studiích v Paříži působil – později jako profesor – na univerzitách v Amsterodamu, Paříži, krátce v Yale a od roku 1972 v Montrealu.

V rámci tohoto krátkého exkursu do oblasti středověké poezie by nemělo smysl konfrontovat všemocné Písmo s autentickým Hlasem: jedno i druhé jsou jen rozumové entity. Vokální básnická komunikace, kterou plně určuje několik specifických rysů, není sama o sobě bezprostřednější ani méně dvojznačná než písemné podání: je taková za určitých okolností. Na jedné straně stojí viditelnost, na druhé slyšitelnost. Jejich zvláštní smyslová zacílení sice zdánlivě uvádějí do rozporu zprostředkovanost vytvářenou písmem a zprostředkovanost, kterou uskutečňuje (a zároveň skrývá) hlas.

Translated by Kirsten Lodge

The poet who wrote The Legend of St. Catherine sometime in the third quarter of the fourteenth century is as deeply veiled in anonymity as the authors of most other works of Old Czech literature, but he nevertheless attracts more attention than they do.

Vědě připadá celá situace jasná. Ticho a temnota se redukují na nepřítomnost stimulantů, v prvním případě zvukových, ve druhém vizuálních. Nepřítomnost stimulantů se však rovná nicotě a nicota může být jen jedna. Nicota nepřipouští žádné rozlišení a všechno v ní musí nevyhnutelně splývat. Tudíž vůbec není jasné, jak se nám daří rozlišit ticho od temnoty.

Básník mluví na prahu bytí. Budeme tedy muset,
abychom určili bytí obrazu, nechat rozeznít, ve
stylu fenomenologie Minkowského, jeho ozvěnu
a učinit ji slyšitelnou.
(Gaston Bachelard, La poétique de l‘espace, 1957)

I.
At dawn after a long February night, I had a dream that ended with the following sound image:

A wide river with a completely still surface is damned by a weir. In the middle of it, there is a sluice – the only thing I can see at that point. High, seething waves are rushing through the sluice, carrying away a tangle of old metal that spins across them as if it were wood. Big pieces of rotten girders and heavy chains bump into each other, making one hell of a row.

Lombroso, the sorrowful anticipant of the dogmas of Schizophrenia, tells this story, which he attests was verified by the court. Miss Loganson, a nineteen-Year-old in Chicago, saw in a dream the murder of her brother Oscar, a farmer in Marengo, fifty miles northwest of Chicago. For several days she insisted that her brother's neighbor, also a farmer, had murdered him. At first no one paid any attention to her: finally, however, they allowed her to send a telegram. The reply came: Oscar had disappeared.

Nezbytnost této knihy spočívá v následujícím zjištění: milostný diskurz se dnes nachází v krajní osamocenosti. Tímto diskurzem možná hovoří tisíce osob (kdoví?), nikdo jej však již nepodporuje; okolními jazyky je naprosto opuštěn: je jimi ignorován, znevažován či vysmíván, rozcupován nejen jejich mocí, nýbrž i jejich mechanismy (vědou, uměním atd.). Je-li potom diskurz jistým způsobem doveden svou vlastní silou do situace odvozené „neskutečnosti“, deportován mimo rámec společnosti, nezbývá mu nic jiného než být, jakkoli nepatrným, místem afirmace.