Roland Barthes

Slovo je nezvratné, takový je jeho osud. Co bylo řečeno, nedá se vzít zpět, leda rozšířit: opravovat zde podivně znamená přidávat. Když mluvím, nikdy nemohu mazat, škrtat, rušit; vše, co mohu učinit, je říci „ruším, škrtám, opravuji“, zkrátka zase pouze mluvit. Toto zvláštní zrušení dodatkem budu nazývat „brebentěním“.

Nezbytnost této knihy spočívá v následujícím zjištění: milostný diskurz se dnes nachází v krajní osamocenosti. Tímto diskurzem možná hovoří tisíce osob (kdoví?), nikdo jej však již nepodporuje; okolními jazyky je naprosto opuštěn: je jimi ignorován, znevažován či vysmíván, rozcupován nejen jejich mocí, nýbrž i jejich mechanismy (vědou, uměním atd.). Je-li potom diskurz jistým způsobem doveden svou vlastní silou do situace odvozené „neskutečnosti“, deportován mimo rámec společnosti, nezbývá mu nic jiného než být, jakkoli nepatrným, místem afirmace.