4

In attempting to consider, from the surrealist point of view, the relevance of the concept of the avant-garde and whether surrealism can be considered an avant-garde movement, I suppose that the simplest answer would be no. Surrealism is, in many ways, opposed to the idea of vangardism both politically and culturally, at least if we consider the traditional meanings of the term. (And that despite Peter Bürger’s claim that surrealism is the ultimate avant-garde).

Ano, i mně se zdá, že právě česká meziválečná avantgarda kladla své otázky způsobem, který nám je dnes (stále) blízký. Není náhodné, že François Lyotard ve svém pokusu „redigovat modernu“ navazuje na umění avantgard. Postmoderna totiž není obratem oproti moderně, nýbrž spíše jejím radikálním znovučtením. Kritizuje modernu hlavně tam, kde byla jednostranná, kde došlo k absolutizaci jednotlivých principů, buď racionalistických, nebo iracionalistických, protože se zříká možnosti vysvětlit svět jednotným způsobem, z hlediska jednotného aspektu.

Výsledný zážitek je silný jako četba velkého románu: život básníka, drama tvorby. Věděla jsem sice, že poezie má moc zpřítomnit ducha dějin silněji než historické romány, překvapilo mne však a ohromilo živé svědectví, které Opelíkova holanovská monografie přináší i k poznání druhé půle 20. století. Nepochybovala jsem o tom, že poetika je v básnickém díle úzce spjatá s existenciálními otázkami a s etikou, nepředstavovala jsem si však, že lze napsat takto jedním tahem pera životopis básníka a rozbor vývoje jeho poetiky.

Psaní o literatuře, jehož původcem je příslušník jiného národa, může tuto potenciální diskrepanci buď zdůraznit, nebo oslabit skoro až k likvidaci. V prvním případě literární historik nebo kritik zprostředkovává hodnoty druhé literatury kultuře svojí, přemáhá cizost, jako výzkumník se ujímá úkolů komparativních; vzhledem ke studované literatuře uplatňuje kulturní zkušenosti vlastního národa a jeho literatury (jak to např.

Pohledná kniha Bohumil Hrabal. Palabres et existence je víc než sborník z konference, která se konala na pařížské Sorboně v červnu roku 2001. Obsahuje totiž první francouzský překlad Hrabalovy povídky Kain z roku 1949, „kolektivní překlad studentů češtiny“ pařížské univerzity, a dvě fotografické sekce: černobílé fotografie ze života Bohumila Hrabala a barevné reprodukce obálek několika jeho knih. Dále v knize najdeme dvě velmi zajímavé studie již předem vydané: Josefa Kroutvora Hrabal et les peintres existentialistes (1995), s.

Nakladatelství Paseka přivedlo na náš knižní trh další výrazný titul věnovaný politickým biografiím českých politiků, pod nimiž jsou podepsáni zahraniční badatelé. Po D. E. Millerově práci věnované osobnosti Antonína Švehly (Pittsburgh 1999, Praha 2001) se nyní dostalo na překlad francouzské knihy historika Alaina Soubigou Tomáš Garrigue Masaryk, vydané poprvé v Paříži v roce 2002. (Není mi známo, zda některý z českých nakladatelských domů uvažuje o vydání překladu kramářovské monografie německé autorky M.

I.

PROVIDENCE

NEW YORK CITY

Ostravská literárněvědná bohemistika se v současnosti rozvíjí zejména na Katedře české literatury, literární vědy a dějin umění Filozofické fakulty Ostravské univerzity a v Ústavu pro regionální studia Ostravské univerzity. Jak je z názvu zřejmé, její vědeckovýzkumný profil je širší, má interdisciplinární charakter ve smyslu humanitních věd, přitom se zaměřuje jak na filologickou větev studia, tak na problematiku regionu a literární regionalistiky.