6

Slovo paradox se do názvu tohoto článku vnutilo v procesu shromažďování materiálu. Zpočátku totiž nebylo mým úmyslem pojmout text jako konfrontaci myšlenek a postojů, které tato zajímavá a nepříliš známá žena zakoušela a s kterými se byla nucena vyrovnávat.

But I slipped into a sewer and triumphantly swam away among the excrement, – and then suddenly everything vanished.
How it Will Be After Death – Ladislav Klíma_1

_1

Tak jako leccos jiného, také výuka české literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy hledala v polistopadovém prostoru svůj způsob bytí. „Staré struktury“ opustily své pracovny a učebny, ale rozechvělá nejistota ohledně toho, co – a hlavně jak – učit, visela ve vzduchu: v osobnosti Miroslava Červenky se vrátilo teoreticky orientované dědictví pražské strukturální školy, v osobnosti Jiřího Brabce neskonale široký a konceptuální dějinný rozhled. Cesty vydatné a smysluplné, ale ne zcela slučitelné. Ve druhé vlně příchodů se na katedře objevil i sémiotik Miroslav Procházka.

1.1. Dramatic text has the strange fate of being claimed by two fields of art and it is ascribed a variety of functions, possibilities and ways of existence according to the type of arguments (and sometimes also goodwill to solve problems not incidental to the field itself). The duality of dramatic text is on the one hand conditioned by the character of some historic phases of the theatre (in connection with e.g.

Otázka pro… v tomto čísle časopisu je tentokrát otázkou pro jediného adresáta. Zeptali jsem se Martina Machovce, který se mnoho let svými osobními i profesními zájmy pohybuje mezi – řekněme – dvěma diskurzy – světem oficiální kultury a undergroundu. Tyto světy se zdají být oddělené; pro mnohé je navíc nepřijatelné jejich hranice překračovat. Jeden má odér oficiálnosti a strnulosti, druhý jakoby charakterizovalo stále něco nehotového, co se (v případě textů) zdráhají sami jeho vyznavači označit slovem literatura, neboť jde o pojem petrifikovaný, ustrnulý, neživotný…

Na otázku po středu a periferii kultury, kterou se mimochodem již před rokem 1989 snažil vyřešit Jan Lopatka, lze odpovědět několika způsoby, v několika rovinách.

Holandský fyziolog, biolog a psycholog F. J. J. Buytendijk (29. 4. 1887–21. 10. 1974) je považován za jednoho ze zakladatelů a čelnou postavu psychologické antropologie a antropologicko-fenomenologické psychologie a za jednoho z předchůdců kybernetické antropologie. Studoval a působil na univerzitách v Amsterdamu, v Groningenu, kde se v roce 1925 stal profesorem fyziologie a kde se zabýval také psychologií hry u zvířat. Dále působil na univerzitách v Utrechtu, Cambridge, v Berlíně, Kolíně nad Rýnem i v Basileji.

Hoci zámerom našej Akadémie telesnej výchovy nebolo počas jej dvadsaťpäťročnej existencie vychovať odborníkov na futbal, špičkových futbalistov alebo fanúšikov – a ani to nerobila –, rád by som Vás v tento výročný deň požiadal o pozornosť, pokiaľ ide o teoretickú reflexiu futbalu, a to z nasledujúcich dôvodov.

The Gaze of Death

Oftentimes, I know, at bedsides and in twilights of premonition,
before your triumphant gaze my gaze has been extinguished.

In mine weakness and longing, in yours the glistening laughter of steel,
and I glimpsed my own thought in its mirror.

She walked, pale and confused, into the distance of unknown Cities buried in snow,
into gloom and polar nights, along the mute weariness of roads.