Frederik Jakobus Johannes Buytendijk
Holandský fyziolog, biolog a psycholog F. J. J. Buytendijk (29. 4. 1887–21. 10. 1974) je považován za jednoho ze zakladatelů a čelnou postavu psychologické antropologie a antropologicko-fenomenologické psychologie a za jednoho z předchůdců kybernetické antropologie. Studoval a působil na univerzitách v Amsterdamu, v Groningenu, kde se v roce 1925 stal profesorem fyziologie a kde se zabýval také psychologií hry u zvířat. Dále působil na univerzitách v Utrechtu, Cambridge, v Berlíně, Kolíně nad Rýnem i v Basileji. Důležitý byl pro Buytendijka kontakt s filozofem biologie Hansem Drieschem a především s fenomenologem Maxem Schelerem. Od roku 1918 jej pojilo hluboké přátelství s antropologem a dalším stoupencem Husserlovy fenomenologie Helmutem Plessnerem; společně napsali a publikovali několik studií. Plessnera ukrýval Buytendijk v pruběhu války v Holandsku, ačkoliv byl také sám hledán gestapem a musel se určitou dobu skrývat. V roce 1947 byl F. J. J. Buytendijk jmenován profesorem obecné psychologie na univerzitě v Utrechtu, kde působil do svého emeritování v roce 1957. V dalších letech přednášel jako mimořádný profesor teoretickou a srovnávací psychologii na univerzitě v Nimwegenu. Filozoficky i literárně vzdělaný Buytendijk (kontakt a korespondence s Mauricem Merleau-Pontym, Romanem Guardinim, Martinem Hiedeggerem a dalšími) napsal vedle speciálních studií a publikací z antropologické fyziologie a psychologie také práci o psychologii románu (zvláště u Dostojevského), De psychologie van de roman (1950). Ostatně jedna z prvních Buytendijkových studií je věnována básnickému umění; napsal ji spolu s německým filozofujícím biologem Hansem André a je věnována známému filozofickému eseji Paula Claudela: O biologické hodnotě Claudelovy Art poétique. Nebude bez zajímavosti připomínka, že český překlad této studie otiskl Josef Florian ve sborníku Archy (1931). Také později se Florian ve svých sbornících k Buytendijkovým studiím vracel. Na počátku padesátých let vzbudila pozornost Buytendijkova rozsáhlá antropologicko psychologická práce De vrouw (Žena, 1951), která je mimo jiné polemikou s knihou Simone de Beauvoirové Le deuxième sexe (Druhé pohlaví, 1949; česky 1966). Z pozdějších prací třeba zmínit Prolegomena van een antropologische fysiologie (1965).
Psychologicko-antropologická a kulturně antropologická úvaha o fotbale (Het vootballen) byla poprvé publikována v roce 1951 ve filozofickém časopise Tijdschrift voor Filosofie. Jedním z podnětů k napsání této studie byla na začátku padesátých let, kdy Buytendijk psal svoji práci o psychologii ženy, diskuse, zda je fotbal vhodným sportem pro ženy. Bylo to v době, kdy příznivkyně tohoto sportu žádaly v západní části Německa o uznání a zapsání do německého fotbalového klubu s možností postavit ženský „mančaft“. Buytendijkova odpověď byla záporná: „ve fotbalu se formou hry ukazuje základní schéma mužských sklonů a hodnot mužského světa“. A z hlediska kulturního chování je podle Buytendijka kopání obecně pro ženu zcela nevhodné. V závěru své studie předvídá Buytendijk prozíravě osud tohoto sportu: v okamžiku, kdy se fotbal stane profesí a předváděním, ztratí svoji sociálně pedagogickou hodnotu a stane se bezduchým pseudo-sportem.
