Verše Ivana Martina Jirouse z let 1981–1985, tvořící sbírku Magorovy labutí písně, z níž pocházejí i texty zde otištěné, byly psány během autorova nejdelšího uvěznění a dnes již není sporu, že patří nejen k tomu nejlepšímu z Jirousova literárního díla, ale též k vrcholům české poezie posledních desetiletí. Jirous-básník si získal věhlas o dost později než Jirous – spiritus agens české undergroundové kultury a „umělecký vedoucí“ rockové skupiny Plastic People of the Universe.
