17

Jan Nálevka: ze souboru SOMETIMES IT HURTS, 2007–2008, 3 knihy (400 stran), kresba propiskou, 3x dVd [autor fotografie: Martin Polák]

Mnohaletý soustředěný zájem estetika Tomáše Hlobila o dějiny středoevropské univerzitní estetiky ve druhé polovině 18. století, zejména o její podoby v dosud přehlížené jihoněmecké katolické oblasti, jež má pro české prostředí – ve smyslu teritoriálním i jazykovém – význam klíčový, vyvrcholil vydáním monografické knihy Výuka dobrého vkusu jako státní zájem: Počátky pražské univerzitní estetiky ve středoevropských souvislostech (1763–1805).

Tuto informaci o flexi slova „šoa“ obsahovaly mnohé z dosavadních textů Jiřího Holého věnovaných zobrazení holocaustu v uměleckých textech. V knize Šoa v české literatuře a kulturní paměti, v níž se k této problematice vyslovují vedle Jiřího Holého i Petr Málek, Michael Špirit a Filip Tomáš, toto poučení sice není, na druhou stranu jsou zde jiné zajímavé a objevné „údaje“_1.

V úvodu své studie Estetická definice umění (1983) obhajuje Monroe C. Beardsley smysluplnost hledání odpovědi na otázku, které se chystá věnovat: co je umění? Uvádí proto případy, kdy se znalost definice pojmu umění „může hodit“: filozof umění by se měl zajímat o to, o čem vlastně filozofuje, umělecký kritik o to, jaké objekty má hodnotit, historik umění zase o to, co patří do jeho dějin, a co nikoli: „má se historik tanečního umění zabývat výstupy mažoretek či cirkusových medvědů? Spadá do kompetence historika architektury iglú nebo stánky rychlého občerstvení?

Prof. Annalisa Cosentino (1964) studovala bohemistiku na Univerzitě La Sapienza v Římě, na Státní univerzitě v Miláně a v rámci stipendií v Praze na Filozofické fakultě UK. Od roku 1996 vede bohemistiku na Università degli studi di Udine. Jako překladatelka se dlouhodobě věnuje literatuře Bohumila Hrabala. Spolupracovala na italském vydání výboru Hrabalových textů, které vyšlo v roce 2003 v prestižní edici Il Meridiani nakladatelství Mondadori. Vedle toho pořádá nebo iniciuje množství kulturních akcí, které popularizují českou literaturu a kulturu v Itálii.

Jan Nálevka: ze souboru SOMETIMES IT HURTS, 2007–2008, 3 knihy (400 stran), kresba propiskou, 3x dVd [autor fotografie: Martin Polák]

Jedním z charakteristických rysů poststrukturalistické literární kritiky je něco, co by se dalo označit jako návrat ke klasikům. Předmětem četby dekonstruktivně orientovaných kritiků není již jen moderní či modernistická literatura, ale také starší literární díla, u nichž by se mohlo zdát, že se tomuto druhu čtení budou propůjčovat s jistými obtížemi.

První dvě kapitoly Hardyho Tess z d’Urbervillů tvoří zvláštně uspořádanou dvojici frontispisů k tomuto románu. První kapitola zaměřuje ničím nezkalený pohled na Johna Durbeyfielda, jehož fyzický zjev nám zjednává bezprostřední přístup k jeho věku („muž středních let“), zdravotnímu stavu („nohy měl vratké“), společenskému a ekonomickému statusu („okraj jeho klobouku se úplně prodřel“) a morálním sklonům („od přímého směru se vychyloval trochu doleva“)._1 Druhá kapitola žádný takový čitelný nebo dokonce jen konzistentní portrét nepředkládá.

Jan Nálevka: JINÉ POKOJE, JINÉ HLASY, 2011, kresba modrou propiskou na papíru formátu A4 a letter, 2 x 500 ks, 2 psací stoly [autor fotografie: Vlado Eliáš).