7

Putting aside the many precautions taken by Hans-Ulrich Gumbrecht to expound his position with nuance, one can bluntly summarize his main thesis in The Production of Presence as follows: it is time to question the omnipotence and centrality gained by “interpretation” as a research practice in the humanities; more precisely, the epistemological framework implied by “interpretation” must be shifted, so as to create a locus for theory which is, in the author’s own terms, nonhermeneutical and nonmetaphysical.

In den ersten Jahren nach 1989 ist eine große Zahl von älteren Texten erschienen, die bis dahin nur in Eigen- oder Exilverlagen verbreitet werden konnten. Seit 2005 liegt auch der Almanach Život je všude in einer öffentlich zugänglichen Ausgabe vor; er war 1956 von Jiří Kolář und Josef Hiršal als Typoskript für den Eigengebrauch zusammengestellt und 1990 in nur wenigen Exemplaren als Faksimile vervielfältigt worden.

Poezie Karla Šiktance se mnohým jeví jako nepřeložitelná – podle všeho také většině překladatelů české poezie. Jak uvádí Jiří Holý ve své studii o vývoji Šiktancovy poezie od prvních sbírek k Českému orloji, převodů Šiktancových veršů do cizích jazyků existoval až donedávna pouze nepatrný počet. Je otázka, jak podotýká Holý, nakolik je strach či ostych překladatelů možno připsat komplikovanosti výstavby Šiktancových veršů, tematické, rytmické i grafické polyfonii, bohaté metaforičnosti či množství aluzí na českou kulturní tradici apod.

Legendy a mýty o vědci světového jména – Sergeji Averincevovi (1937–2004) – vznikaly již dlouho před jeho úmrtím. Působení ruského antického filologa, překladatele ze starověkých jazyků, biblisty a patrologa, hymnologa a hagiografa, kulturologa, moderního literárního komparatisty, rusisty a germanisty, filozofa a teologa, po uvolnění poměrů i profesora moskevské Lomonosovovy a vídeňské univerzity a čestného doktora a profesora několika vědeckých institucí, k nim v jeho nejbližším okolí svádělo šíří a neobvyklostí jeho pracovních oborů.

Rok Puškinova narození byl rokem, kdy J. W. Goethe slavil padesátiny. Kulturní konvence jubilejních oslav – a že Goethe i Puškin znali cenu konvencí – nám připomíná okolnost velice konkrétní a věcnou, a vůbec ne rétorickou: přes uvedený věkový rozdíl byl Puškin Goethovým mladším současníkem a dýchal vzduch téže epochy. Stačí připomenout, že v roce 1825, kdy světlo světa spatřila jeho Scéna z Fausta – cosi na půli cesty mezi nápodobou, parodií a volnou variací na Goethovo téma, měl německý básník před sebou ještě víc než půltuctu nikoli neplodných let života.

Pro to, čemu se dnes říká volný verš (vers libre) a co po celém světě vytěsňuje ostatní způsoby veršování až na ty vzácné výjimky, kdy za volné verše označujeme některé básně starých básníků od Klopstocka a Hölderlina po Trakla a Mandelštama nebo, dejme tomu, až po Eliota a Célina i nenápadného Bobrowského, jejichž rytmus nedokážeme vměstnat do jednotvárných metrických schémat, ačkoliv je zcela zřejmý od prvního do posledního slova, – pro všechno to, co se objevuje v dnešní produkci, by se mělo najít nějaké nové označení.

Jiřina Hauková was a member of Group 42 found during WW II. Its members considerably influenced development of Czech culture during the second half of the 20th century by giving it the form of a rough urban subrurbia, raw but at the same time intimate voice of outsiders, i.e. multilayered form that was also inspired by a distant “plebeian” country, the United States of America, with its sound of dynamic peripheral jazz. Her husband Jindřich Chalupecký was the group’s chief theoretician and the group’s most famous poet and artist Jiří Kolář belonged among her closest friends.

Básně ze sbírky Díra skrz.
Edice současné poezie, Příbram 1999

From the collection Díra skrz [A Hole Right Through],
Edice současné poezie, Příbram 1999.

Translated by Alexandra Büchler