Sergej Averincev

Rok Puškinova narození byl rokem, kdy J. W. Goethe slavil padesátiny. Kulturní konvence jubilejních oslav – a že Goethe i Puškin znali cenu konvencí – nám připomíná okolnost velice konkrétní a věcnou, a vůbec ne rétorickou: přes uvedený věkový rozdíl byl Puškin Goethovým mladším současníkem a dýchal vzduch téže epochy. Stačí připomenout, že v roce 1825, kdy světlo světa spatřila jeho Scéna z Fausta – cosi na půli cesty mezi nápodobou, parodií a volnou variací na Goethovo téma, měl německý básník před sebou ještě víc než půltuctu nikoli neplodných let života.

Pro to, čemu se dnes říká volný verš (vers libre) a co po celém světě vytěsňuje ostatní způsoby veršování až na ty vzácné výjimky, kdy za volné verše označujeme některé básně starých básníků od Klopstocka a Hölderlina po Trakla a Mandelštama nebo, dejme tomu, až po Eliota a Célina i nenápadného Bobrowského, jejichž rytmus nedokážeme vměstnat do jednotvárných metrických schémat, ačkoliv je zcela zřejmý od prvního do posledního slova, – pro všechno to, co se objevuje v dnešní produkci, by se mělo najít nějaké nové označení.