básně / poems

Básně ze sbírky Díra skrz.
Edice současné poezie, Příbram 1999

From the collection Díra skrz [A Hole Right Through],
Edice současné poezie, Příbram 1999.

Translated by Alexandra Büchler

Dívenka, která čeká první měsíčky
Je sama jarem, dva rozpuky prsíček,
sukýnku nad kolenem, pohybuje se plavým krokem,
za ní se táhne šlář ještě dětských stop.
Sbírá jahůdky, hladí psa, miluje všechno živé.
Otevírá se jí zázrak života, kdy každým měsícem
projde nenarozené dítě.
Je ještě samá hra a netuší, že se objeví
první krev, která posvětí její život.
Vesele skotačí, plné broskví a slunce
jsou její tváře. Je sama láskou, která ještě nemiluje.
Nosík zaplněný plevelí pubertálních vyrážek.
Nevědomky staví základy svému životu,
je plná naděje, radosti a veselí.
Nečeká, že bude seschlou stařenou.
Je mísou ovoce a pupenem zániku.
Netuší, že už se upsala smrti.

Young girl expecting her first monthly blood
She is the spring itself, small breasts bursting
skirt above the knee, a dancing step
leaving behind a string of child’s footprints
picking wild strawberries, stroking the dog, in love with each living thing.
The miracle of life is opening to her when every month
an unborn child passes by.
She still just wants to play, unaware of the first blood
about to appear and bless her life.
Playful, her cheeks peach and sun.
She’s love itself
that as yet doesn’t love.
Her tiny nose covered with the weed of adolescent rash.
Unconsciously she’s building the foundations of her life
full of hope, delight, cheer,
doesn’t expect to become a dried-out hag.
She’s a bowl of fruit, budding end
unaware she already belongs to death.

Špatně připravená na život
My básnící nemáme do čeho mluvit,
němí, němí, němí,
ale když vždycky přijde náš čas,
a nikdy umlčení.
Slova štípíme tak,
až jde z nich strach.
V mateřském lůně
jsem byla špatně připravená na život,
proto každé slovo ve mně stůně,
než se nadechne života.
Bleskosvod se vzpírá,
aby ani jediná věta
se do země nezapustila.
Jako políčení na lidi,
kteří se po falešné hře pídí.
Vrbovka, kosatec, lotosový květ
mohou všemu přihlížet.
My zabloudíme v síti vět.

Badly prepared for life
We, poets have no right to speak
mute, mute, mute.
Yet our time always comes
never silencing us
fragmenting words
so that they frighten us.
In the maternal womb
I was badly prepared for life,
that’s why every word ails inside me
before it can take a breath of life.
The lightening rod resists
so that not a single phrase
can become rooted in earth.
Like a trap for people
in search of a false game.
Willow, iris, lotus blossom
can keep looking on
but we shall lose our way
in a web made of words.

Půlení
Manželství se nakonec půlí,
jeho dva zlomy, kdysi prolnuté,
se otáčejí v podzimním světle,
zády k sobě, se zkříženýma rukama,
prosáklé jen ochablým pohledem
skomírající závisti lásky.
Pyj pokleslý, lůno neplodné,
stárnoucí tepot srdce
dosvědčuje spoluúčast.
Natrhnuté pozorování ohraničuje samoty
otáčející se ve zvěrokruhu,
u něhož jedno znamení
padne na tvé narození
a druhé na tvou smrt.

Splitting in half
Marriage comes apart in the end, splitting in half
its two fractured facets, once linked
turn in the autumn light
back to back, arms crossed
soaked with a lifeless glance
full of the fading envy of love.
Limp fallus, barren womb
a heartbeat growing old
witness to complicity.
Torn observations defining loneliness
that revolves in a zodiac
with one sign
falling on your birth
another on your death.

Bezbarvé barvy
Mohl být svět a nebe bez barev,
mohli jsme zvedat číše
s bezbarvým vínem,
mohli jsme chodit v bezbarvých šatech,
pěstovat a trhat bezbarvé květiny.
Bůh nás chtěl příliš milovat,
že pro nás stvořil Adama a Evu
a také zvířata a barvy
a rozplemenil lidstvo.
Nosníky našich žeber se prohýbají stále
nad tíhou tlukoucího srdce,
sevřeny bránicí, žlučovody,
za chorovodu hlasivek
přilnutí dásní.
Jednoho dne narovnáme svá těla,
abychom byli připraveni
do posledního splynutí barev.

Colourless colours
The world and sky could have been free of colours
we could have toasted
with colourless wine
walk around wearing colourless clothes,
grow and pick colourless flowers.
God wanted to love us too much
having created Adam and Eve
and animals and colours
and having multiplied humanity.
The joists of our ribs still buckle
over the weight of the beating heart,
clamped by the diaphram, gall ducts,
accompanied by a choir of vocal chords
gums sticking.
One day we shall straighten out our bodies,
so as to prepare ourselves
for the last merging of colours.