8

Literární teoretik, filozof, překladatel, a pozoruhodný básník Martin Pokorný napsal pro Slovo a smysl (č. 7, s. 245–272) recenzi mé knihy Interpretace a subjektivita._1 Je to invenční text, který zaujme řadou subtilních distinkcí, brilantních formulací a strhujícím tahem na branku: problém je v tom, že oba běháme (recenzent běhá, já se ploužím) po jiném hřišti. Následující výčet snad objasní tento (lehce dýchavičný) příměr.

Stati o lidovém chápání „prvních elementů světa“ (ohně a slunce, země, deště a větru, kamenů a hor, lásky) vznikly na základě větší práce připravované v centru jazykovědců a folkloristů UMCS v Lublinu._1 Tato práce má mít charakter etnolingvistického slovníku, jehož koncepce byla představena v roce 1980 ve zkušebním svazku pod názvem Slovník lidových jazykových stereotypů.

_1 Pojem profilování, který se používá v literatuře z oblasti jazykovědné sémantiky, nemá pouze jediný všeobecně přijímaný význam. Pracuje se s ním v zásadě dvojím způsobem. Jeden vychází z amerického kognitivismu (Langacker 1987, 1995), druhý známe z prací Anny Wierzbické (1985 a dále) a jejích následovníků. Podrobněji představíme toto druhé pojetí, z něhož vychází zkušební svazek Slovníku lidových stereotypů a symbolů (1980) a které bylo prověřeno na příkladech ze spisovné i lidové polštiny.

Moskevská etnolingvistická škola, již počátkem sedmdesátých let minulého století založil akademik Nikita Iljič Tolstoj, představuje komplexní směr výzkumu tradiční slovanské duchovní kultury na základě prvků jazyka, folkloru, náboženských představ a obřadů všech slovanských národů. N. I. Tolstoj nazýval svůj přístup přístupem etnolingvistickým a oběma částem slova etnolingvistika přikládal zcela konkrétní význam.

Pojem přejatý od Wilhelma Humboldta a amerických etnolingvistů a užívaný v antropologickolingvistických pracích v souvislosti s pojmy jako zakoušející subjekt (eksperiencer), hledisko (punkt widzenia), perspektiva (perspektywa). Označuje hlavní předmět zájmu současné antropologické lingvistiky (etnolingvistiky). Jazykový obraz světa je uložen v jazyce a jistým způsobem se svým uživatelům vnucuje či sugeruje jako samozřejmost. Lze ho verifikovat prostřednictvím kontrolních pozorování a kritické reflexe.

The work of Jan Kameník is often regarded as particularly striking and indeed unique in Czech literature. It is not a large oeuvre: five volumes of poetry, a collection of stories, and a few other individual texts. There are two principle reasons for Kameník’s unusual standing within Czech literature. The first is that the author of poems and stories narrated in a male voice and signed with the name Jan Kameník is in fact a woman, Ludmila Macešková (1898–1974).

But now I must describe the most wondrous night I have ever experienced, a night perhaps unparalled anywhere. More precisely I should say we experienced, for on my own I would never have been able to perceive the phenomena I saw, heard, and sensed in other ways, were it not for Cinderella, who for a spell as it were completely engulfed some essential, sensitive core of my being, sharing with me, completely spontaneously and by sheer radiating force, her own unexpressed experiences.

Autorem kompozice „Slova“ na frontispisu je Karel Adamus.