V létě roku 2004 jsme se obrátili na několik historiků a literárních historiků s anketní otázkou – literární historie...? Tři tečky v otázce zastoupily naše váhání nad problémem spojeným s aktuálním stavem oboru literární historie. Důvodem našeho tázaní se stala na jedné straně, v rámci zahraničních odborných diskusí, dlouhodobě reflektovaná a potřebná problematizace samotného pojmu a obsahu literární historie, stejně jako na straně druhé plochý automatismus a jakási samozřejmost jejich chápání, charakteristická pro většinu českých tzv. literárněhistorických studií a výkladů. Právě proto, že česká literární historie potřebuje pro svůj rozvoj výraznější impulsy vycházející nejen z omezené a velice úzké domácí oborové diskuse, rozhodli jsme se požádat kolegy o odpověď na naši poněkud stručnou titulní otázku. Její rozvinutější podoba zní: Stala se literární historie „posthistorickou“? A dále – co lze chápat jako předmět literární historie v době, kdy nám samotný předmět našeho výzkumu „uniká“? Jak se v takové situaci dají psát dějiny literatury? Je potom udržitelná teze o jakési imanentnosti toho, co tvoří náplň oboru literární historie? A v neposlední řadě – co je to „literární“ z pohledu historika či historika jiných (uměleckých) médií?
Odpovědi:
Vladimír Biti: Dějiny literatury?
Silvano De Fanti
Jan Lehár
Luboš Merhaut
Holt Meyer: Fantomové bolesti „literární historie“
Igor Smirnov
Dalibor Tureček
Daniel Vojtěch