... literární historie?
Literární historiografie je post-historická, pokud považujeme za přijatelný Fukuyamův názor o konci dějin. Ale proti tomuto názoru svědčí historický vývoj po pádu komunismu. V nejnovější italské příručce o dějinách polské literatury jsem napsal kapitolu o období 1956–2003. Při psaní jsem se držel následujících zásad:
1. Mít stále na mysli uživatele, tj. psát pro vysokoškolského studenta polského jazyka a literatury;
2. Překonat romantická nebo krajně subjektivní klišé, která předchozí italské publikace obsahovaly;
3. Překonat ideologické kánony, do kterých se polská literatura posledních padesáti let rozdělila (oficiální kánon, kánon exilové literatury, kánon ilegální a samizdatové literatury);
4. Zachycovat ty složky, které má polská literatura společné s ostatními evropskými literaturami a s literaturou americkou;
5. Najít psychický a kulturní prvek, který by mohl fungovat jako klíč k pochopení vývoje literární tvorby; tento prvek jsem spatřil v otázce ztráty, hledání a znovunalezení identity (etnicko-geografické, kulturní, národní, politicko-morální, společenské, psychologické).
Silvano De Fanti
Università degli Studi di Udine
