Luboš Merhaut

Obsáhlý Výbor z úvah o české literatuře Roberta B. Pynsenta vyšel v roce autorových pětašedesátin s příznačným (lákajícím i výstižným) titulem Ďáblové, ženy a národ. Zahrnuje texty, které původně vycházely v dvacetiletí ohraničeném roky 1984 a 2003. Čtenář má možnost sledovat v chronologicko‑tematickém uspořádání – od středověku do současnosti – autorova témata, jeho způsob hledání souvislostí a kladení otázek, jeho přístup k české a slovenské literatuře a společnosti v širších, evropských souvislostech.

V České literatuře (2009, č. 5) se objevil článek Remediace literární lexikografie od Karla Pioreckého. Vychází z přesvědčení, že nastává „zásadní proměna“ literární lexikografie, „daná přechodem k novým médiím“. Je přitom ovládán představou, že médium proměňuje povahu a obsah odborného textu, tedy to, co zprostředkovává, že se samo o sobě stává jakousi novou kvalitou._1 Pokud mělo jít v tomto dosti sebevědomě stylizovaném textu o „literární lexikografii“, pisatel se s předmětem v podstatě minul.

1.

Vskutku: jako by dnes vlastně jakékoli shromažďování, resp. přepisování faktů (nezřídka známých) z dějin české literatury bylo již považováno a všeobecně přijímáno za práci literárněhistorickou. Představa, že literární historie začíná i končí praktickým úkonem, jehož předmětem je literatura v minulosti a cílem „psaní literárních dějin“, může souviset například s naivitou pramenící z nadšení nebo s technokratickými sklony úředníků ve vědě.