16

Kurt Krolop od konce 50. let minulého století, kdy v Praze počal spolupracovat s Eduardem Goldstückerem, svým edičním, badatelským působením překračuje hranice rozdělující německý a český svět – jakoby v soustavném protestu proti svému vynucenému odchodu z rodných severních Čech (narozen 1930 v Kravařích u České Lípy) v létě roku 1946._1 Studoval germanistiku, anglistiku a slavistiku na univerzitě v Halle, v letech 1957–1962 byl lektorem německého jazyka na pražské Univerzitě Karlově.

Zrada. Odmalička nám říkával tatínek a pan učitel, že to je to nejhorší, co si
vůbec můžeme představit.
Ale co je to zrada? Zrada znamená opustit řadu a jít do neznáma.
Sabina nezná nic krásnějšího než jít do neznáma.
(Milan Kundera, Nesnesitelná lehkost bytí)

Mezi významnými českými spisovateli poslední třetiny 19. století bychom jen těžko hledali autora, který by od počátku natolik znepokojoval svou vícejazyčností, danou rodinným původem a vzděláním, mohutnou receptivností, zvláštním skloubením světovosti a českého patriotismu jako Julius Zeyer. Kniha Julius Zeyer a jeho vztah k francouzské kultuře je výsledkem dlouholetého zájmu Terezy Riedlbauchové o tohoto autora. Téma literární a kulturní interakce českého spisovatele s evropskou, tzv.

_1 Když jsem před dvaceti lety končil svou základní školní docházku, používali jsme sešity, na jejichž obálce byl natištěn portrét charakteristické hlavy s popiskem „Julian Tuwim – nejvýznamnější polský básník 20. století“. Kdo by si tohle myslel dnes! Ještě teď lze rekonstruovat spletenec příčin, které vedly k této intronizaci ad usum delphini, ale – a to je jisté – půjde tu víc o kompromis vkusu, politické důvody atd., než o hodnotu samotné poezie.

Jan Patočka’s essay on German philosophical and aesthetic culture of the Beethoven era was originally published in Hudební rozhledy [Musical Outlooks] in 1971 (vol. 24, no. 1, p. 30–38, see also Umění a čas I, II, vols. 4 and 5 of Patočka’s Collected Writings ed. by I. Chvatík and D.

In the history of the human spirit, the seventy‑and‑five years of Beethoven’s lifetime span a closed period. This was a time of a future burgeoning yet not destined to ever become present, and of a past retrieved in its full specificity only to bring about sharp awareness of universal irretrievability. It was the last station on Europe’s path towards hubris of power, a rush for world dominance, and the subsequent catastrophe.