Četné vzpomínkové stati, které od 26. ledna 2003 provázejí památku profesora Alexandra Sticha, leckdy kolegiálně vtipně, jindy s lehkou nostalgií připomínají výjimečnou vědeckou a společenskou činorodost, mimořádnou erudici, pozoruhodnou osobitost i pověstnou pedagogickou způsobilost lingvisty, slavisty a literárního historika, jehož aktivity na pražské bohemistice (i mimo ni) vzbuzovaly účastný zájem jak odborné veřejnosti, tak studentů, přičemž nejednoho z nich nasměrovaly na jeho vlastní profesní dráze.
Zrada. Odmalička nám říkával tatínek a pan učitel, že to je to nejhorší, co si
vůbec můžeme představit.
Ale co je to zrada? Zrada znamená opustit řadu a jít do neznáma.
Sabina nezná nic krásnějšího než jít do neznáma.
(Milan Kundera, Nesnesitelná lehkost bytí)
