Publikujeme zde texty, které redakci zaslali vedoucí redaktor autorského týmu Dějin nové moderny Vladimír Papoušek a starší z dvojice editorů Jiří Brabec; tyto texty vznikly jako reakce na obsáhlou recenzi knihy publikovanou v časopise Dějiny – teorie – kritika (2010, č. 2).
Dříve nebo později si literární historik musí položit otázku, v jaké situaci se nalézá vůči svému předmětu a jak na svůj předmět – literární historii – bude principiálně nahlížet. Jestliže bude psát jakýkoliv text dějin literatury, bude hledat tvar, který už kdysi byl, a bude obnažovat objekt, který pouze překryl čas? Bude v roli archeologa, který odkrývá antickou sochu, očistí ji, aby byla znovu zpřítomněna její krása?
Přiznám se, že na otázky kladené v souvislosti s tradicí a dědictvím strukturalismu redakcí časopisu Slovo a smysl nejsem schopen začít odpovídat jinak, než ze své vlastní, jistě úzké a historicky omezené, badatelské perspektivy. Tak tedy, strukturalismus bude pro mne vždy přirozeným „backgroundem“ mého myšlení, jedním z nástrojů, k nimž je možno se obracet, jako k jistému korektivu v dobrodružném a spletitém světě současné literárněvědné praxe, kdy se k promýšlení a inspiraci nabízí značné množství nejrůznějších teoretických konceptů.
