Domnívám se, že s projevy lingvistického a literárněvědného strukturalismu se od třicátých let setkal v nějaké podobě každý pracovník v oboru – z doslechu, sledováním odborné literatury, četbou časopisů, zájmem o probíhající diskuse a polemiky – s kladným nebo záporným zaujetím pro nově kladené otázky a jejich řešení. To je ovšem dodatečná představa člověka, který v té době neměl a nemohl mít s oborem nic společného.
